Restaurace v Paříži.

Fotografie od Pixabay na Pexels.com
Restaurant in Paris.

Lubomír Tomik

when all the guests left,
we locked and
       sat opposite each other

at a small wooden table in the corner

eager for all those specialties,

was enough
that we hold our hands
and through the interpretation across the path behind the railing
the Seine flowed lazily

engraved a smile on Your face,

the wind blows on its surface orange and
yellow fallen leaves

to our hunger.
Fotografie od Max Avans na Pexels.com
Restaurace v Paříži.

Lubomír Tomik

až všichni hosté odešli,
zamkli jsme a 
seděli naproti sobě

u malého dřevěného stolku v rohu

dychtiví po všech těch specialitách,

úplně stačilo,
že se držíme za ruce
a skrze výklad přes cestu za zábradlím
tekla líně Seina

její proud vyryl do našich tváří úsměv,

vítr sfoukává na hladinu oranžové a 
žluté popadané listy,

na náš hlad.

Fotografie od Sarah Trummer na Pexels.com

Moc mne mrzí. / Pro Tebe /

I'm so sorry. / For You /

Lubomír Tomik

I'm so sorry
that I didn't reach the Moon,
and could not pour a handful of dust from the Sea of Calm into your palm,

from distant coasts,
from distant coasts,
the streets of Paris,
the streets of Paris,
from distant coasts
from distant coasts,

where a hundred Turkish day laborers dug up Troy,

the plains around,
glowed with heat and Your beauty.

I'm so sorry I coughed in the silence of the night,
cough at height,
inside the Trojan Horse,

the patrol on the galleries made a noise

and when flames whipped from below,
they licked the belly of a horse filled with the sword and destruction,
I remembered the future

Wicker man!
Wicker man!
Wicker man!

in the morning we rubbed with chilled fat from human bodies,
went through the ranks of drummers with human bones,

are you dancing
are you dancing
are you dancing?

as I remember forever?

Your maid Helen of Troy lowered eyes and said with exaggeration, "My Queen."

You smiled
you were the Source,
you were the Source of the Stream.

I'm so sorry
that I didn't drink from You.

The weight of time is the moment when at the end of the day You say,
just tomorrow , tomorrow,
perhaps.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Moc mne mrzí. / Pro Tebe /

Lubomír Tomik

Moc mne mrzí,
že jsem nedosáhl až na Měsíc,
a nemohl Ti vsypat hrst prachu z Moře Klidu do dlaně,

ze vzdálených pobřeží,
ze vzdálených pobřeží,
ulic Paříže,
ulic Paříže,

ze vzdálených pobřeží
ze vzdálených pobřeží,

kde sto tureckých nádeníků vykopalo Tróju,
pláně kolem žhnuly horkem a Tvou krásou.

Moc mne mrzí,
že jsem v nočním tichu zakašlal,
zakašlal ve výšce,
uvnitř Trojského koně,

hlídka na ochozech spustila povyk

a když zespodu šlehaly plameny,
olizovaly břicho koně nadité k prasknutí meči a zkázou,
vzpomněl jsem si na budoucnost.

Proutěný muž!
Proutěný muž!
Proutěný muž!

Ráno potřeli jsme se schládlým tukem z lidských těl,
procházeli řadami bubeníků s lidskými kostmi,

tančíš,
tančíš,
tančíš?

Tak jako si to navždy pamatuji?

Tvá služka Helena Trójská sklonila oči a řekla s přemáháním : ,,Má královno ".

Pousmála jsi se,
byla jsi Zdroj,
byla jsi Zdroj Pramene.

Moc mne mrzí,
že jsem se z něj nenapil.

Váha času je moment na konci dne kdy řekneš sama sobě,
zítra, tedy zítra,
snad.


Dive.

Fotografie od Louis na Pexels.com

Střemhlav.

Lubomír Tomik

konstrukce Eifellovy věže čněla oděna do mraků

střemhlav bych Ti pod ní předčítal,
střídavě se díval na strany, a do Tvých očí,
na stránky a do Tvých očí,
do těch nejkrásnějších 
                                  ústí 
                                    kulometů
                                      trojplošníku
                                        Rudého Barona,

kdyby to tak nebyla zlomyslná hra
kdyby to tak bylo skutečné,
v této části reality,

na pobřeží Kontinentu Tvého srdce.

Dive.

Lubomír Tomik

the structure of the Eiffel Tower stood clad in the clouds

I would dive to you reading under,
alternately looking to the sides, and into Your eyes,
to the site and into your eyes,
to the most beautiful
                             mouth of
                                 machine guns
                                         triplane of the 
 Red Baron,

if it weren't  a malicious game
if it were real,
in this part of reality,


on the shores of the Continent of Your Heart.
Fotografie od Guillaume Meurice na Pexels.com

Absolutní temnota. Absolute darkness.

Absolutní temnota.

Lubomír Tomik

Vynořil jsem se nad hladinu,
zbytky světla se utopily dříve než já.

Nebyla jsi tam,
jen tma byla síť,
pevně utažená nit,
 v níž jsme chyceni.

Absolutní temnota
bez Tebe

I kdyby najednou explodovalo milion supernov,
i kdyby se otevřely ohrady s býky
a v ulicích měst jsem s nimi setkal, 

I kdyby se obloha zbarvila jako Mars,
i kdyby hořely ulice
a mé srdce znovu lehlo popelem

Absolutní temnota
bez Tebe

Jsem ubytovaný v nádherném hotelu,
přesto, 
v nejosamělejším lidském sídlišti,
kde nejsou žádní návštěvníci,
nikdo neroznáší poštu
a parkoviště zejí prázdnotou,
na zvoncích nejsou jména
a když se náhodou někdo objeví,
hned zase zmizí.


Na letácích v prachu cest,
na sloupech plynových lamp,
ve slovech které mne chtějí svést,
v přízračném svitu prázdných nákladních ramp,

jsi všude,
můj Osude,
Má Věčná Dívko,
jsem do Tebe vpleten hořícími vlákny,


zdá se, že pod oblečením 
máš azbestový oblek
a vlákna chladnou,
s každým novým dnem,

chci se  v tomto druhém životě,
 který jsi mi dala,
chci se projít s Tebou ruku v ruce po březích Seiny,
pojmenovat nás,
těmi správnými jmény.

Ty a já.
My.


Absolute darkness.

Lubomír Tomik

I surfaced,
the remnants of the light drowned before I did.

You weren't there
only darkness was the net,
a tight net in which we are trapped.

Absolute darkness
without You

Even if a million supernovae explode at once,
even if the bullfences opened
and i met them in the streets of the cities

Even if the sky turned like Mars,
even if the streets burned
and my heart was reduced to ashes again

Absolute darkness
without You

I am staying in a beautiful hotel,
yet,
in the loneliest human settlement,
where there are no visitors,
no one delivers mail
and the parking lot is empty,
there are no names on the bells
and when someone happens to show up,
will disappear again immediately,


on leaflets in the dust of roads,
on gas lamp poles,
in words that want to seduce me,
in the ghostly light of empty cargo ramps,

You are everywhere
my destiny,
My Eternal Girl,
I am entwined with You by burning threads,


it seems under clothes
you have an asbestos suit
and fibers go to cold
with each new day,

I want in this second life,
 which you gave me,
I want to walk with You hand in hand on the banks of the Seine,
name us
the right names. 

You and me,
WE.

Fruit selection. Výběr ovoce.

Výběr ovoce.

Lubomír Tomik

Nechci, aby jsi mi zmizela ,
jako perleť,
z křídel motýla,

musíme umět též prohrávat,
ano, 
být Vilémem Tellem,
zasahovat fantastické terče s nevídanou přesností,

hlavně však nechybovat, 
ve výběru ovoce-

najednou, 
v lehkém swingovém rytmu  přišpendlím střelou jablko v Afroditině ruce,
k jejímu božskému ňadru,
skvostná bradavka žhnoucí v prostoru,
ruku na srdce,
Krásko,
ruku na srdce.
Střela vyšla z lesa, z horní části obrázku….
Fruit selection.

Lubomír Tomik

I don't want you to disappear from me,
like mother of pearl,
from the wings of a butterfly,

we must also be able to lose,
Yes,
be William Tell,
hit fantastic targets with unprecedented accuracy,

but most importantly not to make mistakes,
in the choice of fruit-

suddenly,
in a light swing rhythm I PIN the APPLE in Aphrodite's hand with a shot,
to Her divine breast,
magnificent nipple glowing in space,

hand on heart,
Beauty,
hand on heart,

new pineapple,
i want to taste it,
taste You.