Jsem naživu.
,, Výtržnosti v aristokratickém prostředí“…
Štítek: making reality
,, Lovkyně na hřbitově“…
Báseň k svátku…
,,Cval na jednorožci“
Definitivně jsi má můza.
Káva v labuti.
…fantazie jede na obrátky plné… dáváme si spolu kávu u stolku v srdci labutě, když letí nad planoucím úplňkem… černý stín plující po kráterech…ticho,sakra,dnes mi dáváš do těla, zjevně tenhle boxerský zápas nemůžu vyhrát.
Na západní frontě…
… zdánlivý klid, mrzák píše pro Tebe, každé slovo je klapnutí klávesnice , výstřel naslepo,do tmy… ,,Z červené hlíny.“
Najednou…
Abrahadabra….
… první část …. při psaní jsi mne kousla do očí, musel jsem ochutnat sklivec, který vytekl ven…skoro fyzický okamžik, když jsem popisoval ,,jak dlouhé ostré zoubky projíždějí bulvou…“ …trochu moc i na mne…. jenže TY.
Inside The Pyramid…
První…
.. báseň pro Tebe do Pařížského bloku…v nemocnici… musím psát všude..je to silnější než cokoli
Dopsáno.
Popsal jsem všechno, popíšu pro Tebe všechno, vidíš každé ráno na obloze ta dvě slova? Víš , která to jsou, myslím,že víš.
Trvalo to tři měsíce prakticky každodenního psaní, poznámek.
Budu si muset koupit nový blok.
Zběsilost v Alamu…
…pro Tebe. Všechno na fotografii.
Klíč jsem dnes našel ve sklepě,mezi starým nářadím.
Pláž v Zemi Snů.
Napsala se sama,vzal jsem do ruky tužku a protože nosím Tvé znamení, víš přece, vytetované písmeno, nosím Znamení Šelmy, nejkrásnější nejkrutější nejlíbeznější ze všech, jen jsem na Tebe myslel a…slova byla přede mnou.
Dnes…jsem ve Felixově sále mluvil k Tobě, snad to jednou uvidíš.
Sněží
Je 19.března a venku, v nemocnici UH sněží…pohled z mého okna
PS.. uběhne pár minut…. Právě jsem si uvědomil tu ,,drobnou náhodu „… za tmy zveřejním báseň o sněhu…a o něco později opravdu sněží….a tedy píši sem, že bych rád něco..co už opravdu desítky měsíců nemám… napíši to tady na kus papíru tužkou, teď, vytvářím realitu.
