Bouře v očích. Storm in the eyes.

Bouře v očích.

Lubomír Tomik

má loď má ty nejpotrhanější plachty
                                            lanoví
                                      urvanou kotvu
                       bloudí
              oceánem
         nikdo
     ji
  ne
                                    řídí,

samo kormidlo by chtělo k Tobě na severovýchod,
je to tak jednoduché,
být,
jakého
Tě
všichni chtějí mít,
co vlastně chceme my?

přesto, nakonec,
až zbyde jen otevřený oceán a nebudeš moci nic nabídnout,
zbyde jen prázdnota ran,
spiknutí Krásy ,
ticho rán

nakonec,
nakonec je každý z nás jen bloudící lodí
s potrhanými plachtami v bouři a v ní, hledáme záchranu,

v Ní, hledáme Ostrov,
hledáme pevnou půdu pod nohama.
Storm in the eyes.

Lubomír Tomik

my ship has the most torn sails
                                             rigging
                                       grabbed anchor
                        wanders
               the ocean
          no one
      her
   No
                                     manages

the rudder itself would want You to the northeast,
it's so simple,
be,
what
You
everyone wants to have,
what we really want?

yet, in the end,
when all that's left is the open ocean and you can't offer anything,
only the emptiness of the wounds remains,
Beauty plot,
silence of the mornings

finally,
in the end, each of us is just a wandering ship
with torn sails in and in the storm, we seek salvation,

in Her, we are looking for the Island,
we are looking for solid ground under our feet.