Archimedes statue. Archimédova socha.





Archimedes statue.

Lubomír Tomik

Bronze,
 took to the streets today,
tripped over morbid dreams thrown into lives,
mobile dreams of a tanks on wheels,
shit s.u.v,

unnecessary bandas with milk lam,
she tripped
there,
where everyone wanted to be exceptional,
nobody wanted to be a target,

why do Your arrows hit me with unprecedented accuracy,

I pulled a rope into the streets
and first I wanted to send statue to the ground,
but why,

let it pass
let the body compress the disgust to the size of sardine boxes
let it be just us
and tanks to devour the junkyard,
let it be just us
and not a square monster box,

you want to prove how special you are
lift your ass and do something

and don't wait for death in a tin box,
 when you're old, 
you can only get in a wooden car or a parked urn anyway,
parked on all the time of the world.
Archimédova socha.

Lubomír Tomik

Bronzová,
vyrazila si do ulic dneška,
zakopávala  o morbidní sny vrhnuté do životů,
mobilní sny o  tancích na kolech,
posraná s.u.v,

nepotřebné bandasky s mlékem lam,

zakopávala,
tam 
kde všichni chtěli být vyjímeční,
nikdo nechtěl být terč,

proč jen mne zasahují Tvé šípy s nevídanou přesností,

natáhnul jsem do ulic lana
a nejdřív jsem ji chtěl poslat k zemi, 
ale proč,
ať se projde,
ať slisuje karosérie hnusu do velikosti  krabiček od sardinek
ať jsem to jen my
a tanky ať sežerou vrakoviště,
ať jsme to jen my,
a ne hranaté monstr krabice , 

chceš si dokázat jak jsi jedinečný,
zvedni prdel , něco dělej,
a nečekej na smrt v plechové krabici, 
až zestárneš, 
stejně se vlezeš jen do povozu ze dřeva, 
nebo napořád zaparkované urny.

Kde mám své srdce ? Where is my heart ?

Wooden man i DARKov.

Kde mám své srdce ?  zvolal Tikitak.

Lubomir Tomik

-Kde mám své srdce ?- zvolal Tikitak,
nějaké ruce ho postrčily na přehlídkové molo,
Psyché seděla v první řadě, 
v první řadě
a ostatní modely se natřásaly a čepýřily  ,
hladové pokukování,
on však stál 
se svěšenou hlavou.

-Kde mám své srdce ?- zvolal Tikitak,
otočila klíčem v zapalování,
motor se rozeřval,
někdo neustále otáčel klíčem v zapalování,
Tikitak se držel zadního nárazníku zuby nehty,
auto nabíralo rychlost,
držel se,
šlo o všechno,
dokud se ozubená kola z jeho hrudi nerozsypala po cestě, jako nepoužité vrácené mince,
vůz zmizel v dálce.

-…-srdce ?- řekl umírající Tikitak,
napřažená ruka klesla k zemi,
vyhasl
a jeho srdce 
leželo na zadním sedadle vozu,
jímž jsi mířila vstříci svítání,
přetékajícímu poháru života.

Tik, tak.
Ozubená kola.
Tik , tak.
Nezapadla , do sebe.
Tik…
Where is my heart? exclaimed Tikitak.

Lubomir Tomik

- Where's my heart? - cried Tikitak,
some hands pushed him onto the catwalk,
Psyche sat in the front row,
primarily
and other models shook and tumbled,
hungry peeking,
but he stood
with his head down.

- Where's my heart? - cried Tikitak,
she turned the key in the ignition,
the engine rumbled,
someone always turning the key in the ignition,
Tikitak clung to the rear bumper with his fingernail,
the car was picking up speed,
he held on
it was about everything
until the gears spilled from his chest along the way, like unused returned coins,
the car disappeared into the distance.

-… -heart? -said the dying Tikitak,
outstretched hand dropped to the ground,
extinguished
and his heart
lay in the back seat of the car,
with which you set out to meet the dawn,
overflowing cup of life.

Tick Tock.
 Gears.
Tick Tock.
 Didn't fit in.
Tick… 

I stepped on the dried bird’s skeleton. Pro Tebe, má lásko.Ze srdce.

Kvůli použití zvukových efektů prosím doporučuji poslech ve sluchátkách. Due to the use of sound effects, I recommend listening in headphones. A zavřít oči, prosím, vážně…díky and close your eyes,seriously, thanks.

ORIZABA | Passengers in History
Rozšlápnul jsem vysušenou ptačí kostru.
Read and recorded FOR YOU LOVE in Studio Shaark

I stepped on the dried bird’s skeleton,

Lubomír Tomik,

and the tiny chest cracked,
I limped
someone put a bottle in my trail.

she pounded me with dolphin skin,
THE MAGIC beauty of His being,
someone asked:- A shot?-
answer: -Tomorrow, or in eleven days.-

It started to rain, the car chuckled uncertainly
water splashed out of the exhaust,
then he rode in the rain, in the distance over the mountains
it flashed,

he drove and thought of the man,
who burned his poems in the boiler room of the steamer Orizaba,
rolling black smoke
covered the sea
long
mourning
ribbon.

from ,,Dinner at Minski´s “ …i write this in 2016…….and now is reality.