Pokoj in Nowhere V.

oprátka klesala stále níž
dotýkala se jí
byla chladná
pohyb se prosmýkl rychlostí
políbil ji na černé rty
uchopila nůž pevněji
motýli se vznášeli
všechno ztichlo
podívali se na sebe
zvedla nůž a bodala a bodala a bodala
krev z rány tryskala tryskala tryskala
šeptala !
oprátka ji pohladila posledním pozdravením
setmělo se !
za chvíli slunce roztrhalo tmu
vylétli z Pokoje který se
změnil,
Klaun odcházel
plakal
letěli dlouho
dny ubíhaly až najednou
ZAHLÉDLI ZEĎ vlastně to byla
stěna
stěna dalšího Pokoje
nevěděli to
a svíce
začala
znovu 
hořet a 
svíce dohořívala ...

A  napsáno pod dvaceti letech:
vrať se na začátek, jak jsme začali ?



Room in Nowhere

the noose went lower and lower
she was touching Her
She was cold
the movement slipped through the paces
he kissed her black lips
she gripped the knife tighter
he floated in the air
everything went quiet
they looked at each other
she raised the knife and stabbed and stabbed and stabbed
blood from the wound gushed gushed gushed
she whispered!
the noose caressed her with a final greeting
it got dark!
in a moment the sun tore through the darkness
flew out of the room which
changed
The clown was leaving
he cried
they flew for a long time
the days passed by suddenly
THEY SAW THE WALL actually it was
wall
the wall of another Room
they didn't know it
and candles
began
again
burn a
the candle was burning down...


And written after twenty years :
back to the beginning, how did we start?

Před dvaceti lety, ještě dávno před tím, než jsem se pokoušel číst Plačky nad Finneganem od Jamese Joyce , jsem skončil začátkem, nejsou náhody, jsi jen TY a vědomí někde uvnitř. Tunel ,světlo.