Ilustrace Johann Caspara Lavatera se vynořila v knize Soumrak Kouzelníků,pánů Kukala a Maliny z roku 1987, dnes by se oba divili.
Ilustrace jsou Tvé rty,aspoň tak si je pamatuji.
Co by jste asi tak řekli na Grahama Hancocka?
Použili by jste stejný termín, ,, pseudověda “ ?
Myslím, že jsme na pokraji události podobné několikátému objevení Amerik, jen v tomto případě to bude Ideaspace nebo… něco úplně nečekaného, země za zrcadlem, tunelem, světlem.
Karta je…Velká Arkána …patnáctá….- nemůžeš normálně napsat , že je to ,,Ďábel.“ ?
Ne , je to Ďáblice.
Pokoj in Nowhere V. oprátka klesala stále níž dotýkala se jí byla chladná pohyb se prosmýkl rychlostí políbil ji na černé rty uchopila nůž pevněji motýli se vznášeli všechno ztichlo podívali se na sebe zvedla nůž a bodala a bodala a bodala krev z rány tryskala tryskala tryskala šeptala ! oprátka ji pohladila posledním pozdravením setmělo se ! za chvíli slunce roztrhalo tmu vylétli z Pokoje který se změnil, Klaun odcházel plakal letěli dlouho dny ubíhaly až najednou ZAHLÉDLI ZEĎ vlastně to byla stěna stěna dalšího Pokoje nevěděli to a svíce začala znovu hořet a svíce dohořívala ... A napsáno pod dvaceti letech: vrať se na začátek, jak jsme začali ? Room in Nowhere the noose went lower and lower she was touching Her She was cold the movement slipped through the paces he kissed her black lips she gripped the knife tighter he floated in the air everything went quiet they looked at each other she raised the knife and stabbed and stabbed and stabbed blood from the wound gushed gushed gushed she whispered! the noose caressed her with a final greeting it got dark! in a moment the sun tore through the darkness flew out of the room which changed The clown was leaving he cried they flew for a long time the days passed by suddenly THEY SAW THE WALL actually it was wall the wall of another Room they didn't know it and candles began again burn a the candle was burning down... And written after twenty years : back to the beginning, how did we start?
Před dvaceti lety, ještě dávno před tím, než jsem se pokoušel číst Plačky nad Finneganem od Jamese Joyce , jsem skončil začátkem, nejsou náhody, jsi jen TY a vědomí někde uvnitř. Tunel ,světlo.
Pokoj v Nowhere IV. příštího večera když voda opadla zapálili novou svíci doutnala a zhasla byla mokrá nevěřícně se na sebe dívali písek v pokoji se začal třást začal vibrovat jednotlivá zrnka levitovala narážela do sebe a s hromovým třeskem se měnila celá jedna stěna Pokoje se stávala zrcadlem dotýkali se ho !! viděli obrazy svých těl!! chápali význam toho okamžiku ?!?! ................................................................ Dokončení, poslední kapitola následuje, Room je všude, před i za zrcadlem. Room in Nowhere IV. the next evening when the water receded they lit a new candle smoldered and went out she was wet they looked at each other in disbelief the sand in the room began to shake began to vibrate individual grains levitated she bumped into herself and thunderous she was changing with a bang one whole wall of the room was becoming mirror they were touching him !! they saw images of their bodies!! did they understand the meaning of that moment?!?! ................................................... .............. Completion follows, Room is everywhere, in front of and behind the mirror. Dokončení následuje, jsi zrcadlo své fantazie, i když si myslíš že žádnou nemáš a všechno jsou to jen kecy, nejsou. Počkej až to zjistíš, až Tě to zasáhne se silou jasnější než milion sluncí.
Midian Poet 