……………………………………………………………………………………………………………………..

Koráby. 
Lubomír Tomik 

v městské džungli nevinnost trvá
než

koráby potácející se
pod větvemi stromů

koráby,
kde v lanoví
  vlají jazyky

vlají jazyky setmělým obzorem

nazula jsi mi betonové boty a když se v proudech kývám u dna,
skoro

jako bych Ti mával


............................................

Ships.
Lubomír Tomik

in the urban jungle, innocence endures
than

ships totter
under tree branches

ships,
where tongues flutter in the rigging
tongues wagging across the darkened horizon

you put concrete shoes on me
and as I sway in the currents at the bottom
almost

as if I was waving at you

.............................