Formy mraků.
Lubomír Tomik
vysaješ oblohu
vložíš ji do pečící formy
posypeš mandlemi a rozinkami
pečená obloha s úsměvem
můžeš mít co chceš,
jen ji nesežehni
jako mne
………………………………………………………………………..
Cloud forms
Lubomír Tomik
you suck the sky
put clouds in the baking form
sprinkle with almonds and raisins
baked sky with a smile TRY : / just try tell this verse aloud, slowly/ – baked SKY with a SMILE
you can have what you want
just don’t burn her
like me
………………………………………….
Plech,mouka, nemůžu nikdy přestat, protože dýchám, nejsem v nemocnici, znám jednu pizzerii, a tam.
Fotokoláž LT.
Tužka, tvrdý papír A4, autor Mabon.
Upraveno LT, děkuji za zaslání.
TA karta.
TA žena.
,,Tak se zase setkali, Artuš a Lancelot “ zpívá se v jednom starém songu a bývalé spolupracovnice Klára a Michaela se znovu setkaly po několika letech.
Autorkou loga Midian Poet je Klára Sedláčková. https://www.instagram.com/_ks_dsgn/ Děkuji.
Vizitky o velikosti platební karty jsou na světě díky Michaele Pochylé. https://www.reklamazpracovani.cz/ Děkuji.
Jak dlouho se známe ? Deset let ?
A všichni chceme přežít a každé nové ráno je nová šance !
Stíny vdov. Lubomír Tomik stíny explodujících supernov světla šípů zadrnčí o hradbu štítů tětivy Tvých očí jsou neúprosné stíny a hrob a vdov a kutálející se donuty tě zasáhnou, oblíznou a zanechají plné sladkosti, pokračují dál, do stínů nevdaných vdov, hrob druhé kolo další další další jednoho rána se pak probudíš, dáma v nejlepších letech, vzpomeň si co jsi mi řekla, tehdy v kopci, u kapličky ,,To je taková škoda...." To je taková škoda, něco úplně jiného. A teď stíny vdov, nové cesty, Měsíc v novu, slova .......................................................................................................................................... Shadows of Widows. Lubomír Tomik shadows of exploding supernovae arrow lights it rattles against the wall of shields the strings of Your eyes are relentless shadows and the grave and a widow and rolling donuts they hit you, lick you and leave you full of sweets, they carry on into the shadows unmarried widows, grave second round next next next then one morning you wake up a lady in her prime, remember what you told me then in the hill at the chapel "It's such a shame..." That's such a shame, something completely different. And now widows shadows new ways, new moons, words ......................................................
Midian Poet 