Tónované sklo.
Lubomír Tomik

Na rovinu,
potřebujeme opakování všeho ?

nekonečných svátků narozenin a skleněných golemů ženského pohlaví
abychom si připomněli jak moc je všechno ztracené

krasobruslařky na zubní sklovině odfrčí s vlajícími červenými šálami

zahřívají nás
opakování
světlo tma světlo tma
úsměv pláč úsměv pláč
ticho zvuk ticho zvuk
kouzlo prázdnota Tvé oči
skrývající se ve stínu Visutých Semiramidiných zahrad

opakování,
znovu rodící se úponky,
lapají po vzduchu jako já po Tobě

jsme jen žongléři s beznadějí radostí  smutkem a chvílemi,
když bouře odnese všechno  opakování
a teprve teď,
TEĎ
stojí za to žít,
až si to nakonec přiznáš

plavba proti větru,
ale můžeš plavat,
plaveš,
tempa slova
tempa jsou slova

před virem slov nechrání žádná vakcína,
jen silná injekce lenosti

a když otevřeš oči,
nad Tebou zaduní dřevěné prkno,
nebo Tě olízne plamen,
smějeme se ,
až nám tečou slzy,

protože 

jsme naživu.


.............

Tinted glass.
Lubomír Tomik

On the face of it,
do we need a repeat of everything?

endless birthday parties and female glass golems
to remind us how much everything is lost

figure skaters on tooth enamel puff away with billowing red scarves

they warm us
repetition
light dark light dark
smile cry smile cry
silence sound silence sound
the magic of the emptiness of your eyes
lurking in the shadows of the Hanging Gardens of Semiramis

repetition,
regenerating tendrils,
they gasp for air like I gasp for you

we are but hopeless jugglers of joy and sorrow and moments
when the storm will take away all the repetition
and only now
NOW
worth living
until you finally admit it

sailing against the wind,
but you can swim
you swim
tempos of words
tempos are words

no vaccine protects against the words virus,
just a strong injection of laziness
and when you open your eyes
a wooden plank will rumble over you,
or the flame will lick you
we are laughing ,
to the point of tears

because
,
we are alive
....