XXXXXXXXXXXXXX

Vůně blesku.

Lubomír Tomik

zdivočelé oči
nemožnost úniku,

vůně blesku,
kdekoliv budu kdekoliv budeš
neumisťuji nás v čase,

my jsme vůně blesku,
dlaněmi si cloníme zrak,
před explodujícím sluncem,

živé prsty ukazují k Gibraltaru,
ostrovy a dýmající kontejnery,
slepé koleje,
elektrárny,
šum
už
TEĎ

vůně blesku,
za rozbřesku,
to je , 
kdo jsme



XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

The smell of lightning.

Lubomír Tomik

wild eyes
impossibility of escape,

the smell of lightning,
wherever I will be wherever you are
i don't place us in time

we are the smell of lightning,
we shield our eyes with our palms,
from the exploding sun,

living fingers point to Gibraltar,
islands and smoking containers,
dead end
power plants,
noise
already
NOW

the smell of lightning,
in the beautiful morning, 
thats we are

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Verš ,,živé prsty ukazují k Gibraltaru“ je variace Burroughsovy věty ,,smutně mává rukou z hebké mašinky, mrtvé prsty ukazují k Gibraltaru“, protože není smutek, nikdo nemává na rozloučenou, nejsou žádné mrtvé prsty které by někam ukazovaly, natož k Gibraltaru.

Věta se dnes vynořila z hlubin mozku a právě teď se mrtvé prsty změnily v živé.