
XXXXXXXXXXXXXX
Vůně blesku. Lubomír Tomik zdivočelé oči nemožnost úniku, vůně blesku, kdekoliv budu kdekoliv budeš neumisťuji nás v čase, my jsme vůně blesku, dlaněmi si cloníme zrak, před explodujícím sluncem, živé prsty ukazují k Gibraltaru, ostrovy a dýmající kontejnery, slepé koleje, elektrárny, šum už TEĎ vůně blesku, za rozbřesku, to je , kdo jsme XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX The smell of lightning. Lubomír Tomik wild eyes impossibility of escape, the smell of lightning, wherever I will be wherever you are i don't place us in time we are the smell of lightning, we shield our eyes with our palms, from the exploding sun, living fingers point to Gibraltar, islands and smoking containers, dead end power plants, noise already NOW the smell of lightning, in the beautiful morning, thats we are XXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Verš ,,živé prsty ukazují k Gibraltaru“ je variace Burroughsovy věty ,,smutně mává rukou z hebké mašinky, mrtvé prsty ukazují k Gibraltaru“, protože není smutek, nikdo nemává na rozloučenou, nejsou žádné mrtvé prsty které by někam ukazovaly, natož k Gibraltaru.
Věta se dnes vynořila z hlubin mozku a právě teď se mrtvé prsty změnily v živé.