XXXXXXXXX

Krajina jemnosti.

Lubomír Tomik

jen 
takhle
:

jemně
          divoce
mazlivě
            krotce
drsně
           zlehka
hedvábně
             jako déšť
tiše nekonečně 
roztomile

se dotknout,

nechat svět zmizet,
v krajině jemnosti

jezdci na vyslovených zaklínadlech,
kde snad měsíc mizí ve vlnách
kde se vynoříme a jdeme

do skřípání rotorů helikoptér noci 
bez Tebe

XXXXXXXXXXXXXXXXXX

The land of subtlety.

Lubomír Tomik

just like this:
softly
         wildly
cuddly
         tame
harshly
        gently
silky
         like rain
quietly infinitely cute

to touch
make the world disappear
in the land of subtlety

riders on pronounced spells,
where perhaps the moon disappears in waves
where we emerge and go

to the creaking of helicopter rotors at night,
without You 
XXXXXXXXXXXXXX