Jednokolejná trať.
Lubomír Tomik
Jednokolejná trať,
tisíc mil dlouhá,
ráj nalevo, peklo napravo,
na nádražích vlak nestaví,
ze tmy do tmy,
tunely a výhybky,
průvodčí má Tvou tvář a usmívá se a já se usmívám a vlak duní po jednokolejce,
jede zběsile,
nežně.
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Monorail.
Lubomír Tomik
Monorail,
a thousand miles long,
paradise on the left, hell on the right,
does not stop at stations,
from darkness to darkness,
tunnels and switches,
the guide has your face and smiles and I smile and the train rumbles on the monorail,
rides furiously
tenderly.
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Midian Poet 