Jedna z nejstrašnějších básní, Ivan Goran Kovačić…

„Jama“
The poem starts with a striking metaphor of blood replacing both light and darkness as victim’s eyes were plucked out with a knife. That common torture was probably a mere sadism, since the victims were mass-murdered after that anyway:

,,Blood is my daylight and darkness too.
Blessing of night has been gouged from my cheeks
Bearing with it my more lucky sight.
Within those holes, for tears, fierce fire inflamed
The bleeding socket as if for brain a balm –
While my bright eyes died on my own palm“

…nalezena a zachráněna, ve výboru poezie jugoslávských básníků z roku 1966, ve vyřazené knize, v knihobudce v UH.

Kniha se jmenuje ,,Snímky krajiny poezie“ a báseň ,,Jáma “ napsal https://en.wikipedia.org/wiki/Ivan_Goran_Kova%C4%8Di%C4%87

Četl jsem ji poprvé někdy v roce 1992, knihu měla Vojenská Knihovna u praporu Civilní obrany v Bučovicích ,kde jsem sloužil základní vojenskou službu.

Kapela Kryptor ji zhudebnila, song ,,Padesátý v řadě“

Strašné. Stát padesátý v řadě ve frontě do hromadného hrobu…ale i takový je život, nezapomeňme na to.

Někdy smích nestačí.

Někdy je potřeba žít a předávat poselství, aby se hrůza už neopakovala.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s