XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Natasha.

Lubomír Tomik

vynořila se z jezírka v lesích,
voda stékala po kůži,

vprostřed divočiny bylo takové ticho,
že kapky vody  dopadaly do kapradí
se zvukem pum shazovaných ze střemhlavých Stuk ,
s jekotem banshee,
a údery bubnů
pohánějících římské veslice

pot a krev
pot a krev
pot a krev

omládla o století a usmála se.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Natasha.

Lubomír Tomik

emerged from a pond in the woods,
water ran down the skin,

was such silence in the middle of the wilderness that
 drops of water running down the skin fell into the ferns
with the sound of bombs dropped from dive bomber Stuka,
with a screaming banshee,
and drum beats
propelling Roman rowboats

sweat and blood
sweat and blood
sweat and blood

She was younger for a century and smiled.

Karta na publikaci této básně je znovu…,,Ďábel“. Někde je můj cit k Tobě tak silný, že si kartu snad přivolávám…ze 78 karet, prakticky denně.