XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Efemerní elegie.

Lubomír Tomik

šaty utkané z touhy,
brána úst,
zámky očí se neotevřou,

projděme se bouří,
nepotřebujeme bohy,
máme jeden druhého

roztrhej mne na kusy,
pohoď  mezi bodláčí,
všechno pomine,
jen my


a na rtech se objevil úsměv,
jsi oděna do šupin Slunce a vypaluješ mi oči stále znovu
tak nádherná,

nádherná.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Ephemeral elegy.

Lubomír Tomik

a dress woven of desire,
gate of the mouth
eye locks do not open,

let's go through the storm,
we don't need gods
we have each other

tear me to pieces
throw them among the thistles,
everything will pass,
just us


and a smile appeared on Her lips,
You are clothed in the scales of the sun and you burn my eyes again and again,
beautiful,

beautiful.