Alchymista.

Alchemist.

Lubomír Tomik

silent devil
 whispered dreamily in silence

and when we climbed in spacesuits along the optic nerves to the soup of the brain,

neither of us had a taste for jelly anymore,
we just wanted to hold each other,
let the air bubbles rise around us

the piano flaps from a distance were a ladder of tones,


after which we carried

gold, enveloped memories,
broths, doubloons, chains,

the coachman slowed his carriage and shouted, "Whitechapel, ma'am, get out!" "

the fog dissipated,
Spartacus' legionnaires still laughed,
so far the trees were still growing.

You,
my Love.
Alchymista.

Lubomír Tomik

tichý ďábel
zticha zašeptal zasněně

a když jsme sešplhali ve skafandrech po očních nervech
 až k polévce mozku,

ani jeden z nás už neměl chuť na želé,
chtěli jsme se jen držet v náručí,
nechat bubliny vzduchu stoupat kolem nás

klapky klavíru zpovzdálí byly žebřík tónů,


po kterých jsme vynášeli

zlato, obalené vzpomínky,
bujóny, dublony, řetězy,

kočí přibrzdil bryčku a houkl: ,, Whitechapel, paninko, vystupovat! "

mlha se rozptýlila,
Spartakovy legionáři se zatím ještě rozesmáli,
zatím stromy pořád rostly.

Ty,
má Lásko.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s