Den se ukládá ke spánku.

Lubomír Tomik

I. Duše světa.

slunce kráčí mílovými kroky,
stále na Tebe jen myslet je malá forma umírání,
u   rčitě
mí sto
rá  ny
ní  že

níže
      níže
              níže

každá kapka Tvého potu je živá voda

II.
Město vzkříšení.

filmy už dávno nejsou sny,
když víš jak vznikají,
příběhy jiných lidí pro jiné lidi,
proč si nepsat a nažít a netočit svůj vlastní

-No tak se hni, Lazare, vstaň a choď !- řekla jsi a polechtala ho,

ze tmy hrobky se ozvalo vrčení, odešel , poraněný vlk protahoval se velice,

otevřel jsem, oči a cítil na rtech Tvůj pot,
ve Městě vzkříšení,
ve Městě Vzkříšení !

The day goes to sleep.

Lubomír Tomik

I. The soul of the world.

the sun is walking by leaps and bounds,
still just thinking of You is a small form of dying,

d aylight
y es
i  n
n everloving
g irl       

below
below
below

every drop of Your sweat is living water

II.
City of Resurrection.

movies are no longer dreams
when You know how they arise
other people's stories for other people,
why not write and live and not shoot our own

-Come on, Lazarus, get up and walk! ”You said and tickled him.

 a growl from the darkness of the tomb, he went away,
 the wounded wolf stretched greatly,

I opened my eyes and felt Your sweat on my lips,
in the City of Resurrection,
in the City of Resurrection!