Hraniční čára. Border line.

Fotografie od Tom Fisk na Pexels.com
Border line.
/ for You /

Lubomír Tomik

we live the story
we live the story
we live the story

one day we won't be here
dust sits,
dust sits,
to all the stories

it will be a hoarfrost
cold,
by wind,
rain,
With your breath

live life alive
we are next to each other in the lower deck of the galley,
forging,
long distances,
chapped lips taste of the seas,

chapped lips dry,

the world is a different frontier line,
unmarked in forests,

let's emigrate to the land of We,

there are no patrols at the borders,
they are only in us
let's hold our hands around their necks,

when they are unconscious
we go to Night,
to the land of We,

the world is a different frontier line,
unmarked in forests.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Hraniční čára.
/ pro Tebe /

Lubomír Tomik

žijeme příběh
žijeme příběh
žijeme příběh

jednou tady nebudeme ,
prach sedne,
prach sedne,
na všechny příběhy,

bude to jinovatkou,
chladem,
větrem ,
deštěm,
Tvým dechem,

žij život živě,
jsme vedle sebe v podpalubí galér,
zakovaní,
cesty do dálek,
rozpraskané rty chuť moří,

rozpraskané rty vyschlé,

svět je je jiná hraniční čára,
v lesích neoznačená,

emigrujme do země My,

na hranicích nejsou patroly,
jsou jen v nás,
přidržme jim ruce kolem krku,

až budou v bezvědomí,
vyražme do Noci,
do země My,

svět je je jiná hraniční čára,
v lesích neoznačená.



Narazil jsem na ,,Holubičí šeď“…

napsáno někdy před měsícem a najednou se objevila, proč ne ? Proč cokoli ne ? Po ránu, pro Tebe?

Fotografie od Pixabay na Pexels.com
Holubičí šeď.

Lubomír Tomik

Přidržela Jsi mi  víčka kolíčky na prádlo.

Nejvíce nejšedší šedá,
na asfaltu ,
před lety na varšavském nádraží,
křesla interiéru Velké Pyramidy,
povodeň myšlenek ozářila muže šplhajícího vzhůru Galerií,

celou noc  v hale nádraží chodila holubice,

jedno oko mrtvé,
šedé, uprostřed bílé,

šedě šednoucí jako popraskaná vlákna pavučiny,

úplně nejvíce šednoucí šedivá šedá,

Luigi Mayer se v roce 1801 poškrábal na bradě a začal skicovat,

chci Tě držet za ruku,
držím Tě za ruku,
držím Tě za ruku,
chci Tě držet za ruku.

Čas.
Zdá se, že nás rozdělil,
ne.
Fotografie od cottonbro na Pexels.com
Dove gray.

Lubomír Tomik

You held my eyelids with clothes pegs.

The grayest gray,
on asphalt,
years ago at Warsaw railway station,
armchairs of the interior of the Great Pyramid,
a flood of thoughts illuminated a man creeping up the Gallery,

a dove walked in the halen railway station all night,

one eye dead
gray, middle white,

gray graying like cracked cobwebs,

the most gray gray gray,

Luigi Mayer scratched his chin in 1801 and began sketching,

I want to hold your hand,
I'm holding your hand,
I'm holding your hand,
I want to hold your hand.

Time.
He seems to have divided us,
No.
https://collections.reading.ac.uk/wp-content/uploads/sites/9/2020/02/Featured-Item_Views-in-Egypt-1801.pdf