,,Na rubu zoufalství“…

…v srpnovém slunci napsáno
pro Tebe, nejsem zoufalý ,jen, neuvěřitelně vděčný, že přes všechnu tu hrůzu jsi mne dovedla až sem.

Kdyby jsi věděla, kdybych Ti řekl, co se děje, nevěřila by jsi .

Ano, báseň konci je… fyzická, je to něco nového a namluvené to bude velmi zajímavé, říct 12x slovo ,,Točí“ …a točí se všechno, aspoň teď, v zapadajícím slunci, kdy bolest je skutečná děvka v mlhách Whitechapelu, teď je to jako bych na pozemní minu z ,,One“ od Metallicy šlápl já, přesto mne donutíš napsat ,,Na rubu zoufalství“.

Tebe uctívám.

Ostrý paprsek.

Fotografie od cottonbro na Pexels.com
Sharp beam.

Lubomír Tomik

A sharp beam of light ripped open the darkness,

 meter scalpel,
who sliced ​​me from the head,

halves receded,
I was Sirius B,
and you,
Sirius A,

at one point in time,
at one point forever
You are standing in front of your house
and open your arms

at another moment You're sitting next to me in the cinema playing a song about a guy,
who lost everything in the explosion of a landmine,
look into the future,
I close my eyes and it's now now,now

You light a cigarette and are in the reflections of snow,

if it's time carpet and thoughts are settled grains of dust, sand and mites,
i will never vacuum
You stay with me forever
I will wade through the threads
look for the slightest memories of You,

every time You smiled
every time You were yourself
every time, in those precious moments,

two halves slammed to the floor,
meters of intestines,
empty silent red gouache,
all i have is You

everything i have
I do not have.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Fotografie od Tiago Caires na Pexels.com
Ostrý paprsek.

Lubomír Tomik

Ostrý paprsek světla rozpáral temnotu,

 metrový skalpel,
      který mne krájel od hlavy,

poloviny se vzdalovaly,
byl jsem Sirius B,
a Ty, 
Sirius A,

v jednom momentu času,
v jedné chvíli navždy,
stojíš před svým domem
a otevíráš náruč,

v jiné chvíli sedíš vedle mne v kině a hraje píseň o chlápkovi,
který při výbuchu nášlapné miny přišel o všechno,
pohled do budoucnosti,
zavřu oči a je to teď teď teď,

zapaluješ si cigaretu a v odlescích sněhu JSI,

jestli je čas koberec a myšlenky jsou usazené zrnka prachu, písku a roztočů,
nikdy nebudu vysávat,
zůstaneš se mnou, napořád,
budu se brodit vlákny,
hledat sebemenší vzpomínky na Tebe,

pokaždé když jsi se usmála,
pokaždé když jsi byla sama sebou,
pokaždé, v těch vzácných chvílích,

dvě poloviny dopadly s plesknutím na podlahu,
metry střev,
prázdný tichý červený kvaš,
všechno co mám jsi Ty,

všechno co mám, 
nemám.
Fotografie od Ryutaro Tsukata na Pexels.com