Kvaše.

Lubomír Tomik

Kvašové barvy,
jsou jako život,
máchnutí bílou,
máchnutí černou

a někdy zaschnou,
někdo je zapomněl zavřít,
vyschly.

V každé ruce milion štětců,
koupu se v kvaši,
nikdy nevyschnu,
nikdy mne nic nezabije,

jen Ty, Ty máš tu moc,
smíchat mne a
rozprostřít na plátno,
v lehké halence,
se usmíváš,

já ve vteřinách intervalu,
v polárních krajích,
po krk zapnutý v overalu,
někdo zkouší kolik vydržím tlaku,
jsem pokusný králík pro nadzvukové letce,
až mi praskne všechno ,

na plátně , 
spolu s kvašem,
červené se bude hezky vyjímat,
lehká sprška šedé,
ale to jen...jen stín,
lehká sprška bledé,
vyrvaný z lože kopretin.