A girl named Hephaesta.

Lubomír Tomik

I will be your anvil

I will be your hammer

Your glowing steel

And when Hephaestus breathed life into Pandora,
silenced Zeus,
that he created her sister,
Hephaesta

dressed in desire,
full of sensual words,
for the one who wanted to listen through the armor

I will be your anvil
I will be your hammer
Your glowing steel

and when I'm still asleep
loud blows of steel to steel sound like the ringing of bells,
on the edge of the jungle,
Your voice is already silent and only the bells are ringing on the last journey,

I will be your anvil
I will be your hammer
Your glowing steel

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Dívka jménem Hefaista.

Lubomír Tomik


budu Tvou kovadlinou,

budu Tvým kladivem,

Tvou žhnoucí ocelí,

A když Hefaistos vdechl život Pandoře,
zamlčel Diovi,
že stvořil její sestru,
Hefaistu

oděnou do touhy,
plnou smyslných slov,
pro toho kdo chtěl přes pancíř naslouchat

budu Tvou kovadlinou,
budu Tvým kladivem,
Tvou žhnoucí ocelí,

a když stále spím ,
hlasité údery oceli na ocel znějí jako cinkot zvonků  ,
na okraji džunglí,
Tvůj hlas už ztichl a jen zvonky zvoní na poslední cestě,

budu Tvou kovadlinou,
budu Tvým kladivem,
Tvou žhnoucí ocelí,

PS: Když jsem dnes měl hlavu v tunelu při CT vyšetření mozku a kolem mne tančily zelené záblesky laserů, někde se vzala tahle báseň a v okamžiku, kdy mi kapačkou do žíly začal proudit jód a pálilo to jako děvka, byla najednou…kompletní, teď už jsem ji jen přepsal ze sešitu , stále si nemůžu pomoci, všechno zmizelo.

Tohle všechno je jen sen , spím v nemocnici, hrdlo rozervané tracheotomií a přístroj dýchá za mě a až se probudím , tak Tě obejmu a už nikdy neopustím.