Granite cube.

Lubomír Tomik

the borrowed time was not far away,
 just really FAR away,

we danced together on a granite cube,
was only ours for a while

and dance,
                      it was something,
palms ingrown,
 to each other
                                   imprinted,
when you did a graceful pirouette,
our eyes met and
You were the brightest city on the plain without end,

finally the square where we danced,
there was only one granite cube out of millions,
quartz reflections,
cat heads, dragon heads, our heads,

whatever You want
you didn't want anything

You just didn't let me live with you
 stapling a broken heart,
 by dark green
                                                          thread.

Kostka žuly.

Lubomír Tomik

vypůjčený čas nebyl vzdálen,
byl jen opravdu daleko,

tančili jsme spolu na kostce žuly,
byla naše jen chvíli, 

a tanec,
                      to bylo něco,
dlaně vrosteny v sebe,
 jeden do druhého,
                                   otisknuti,
když jsi udělala ladnou piruetu,
naše oči se setkaly a 
byla jsi to nejjasnější město na planině bez konce,

nakonec náměstí, na němž jsme tančili,
byla jen jedna žulová kostka z milionů,
odlesky křemence,
kočičí hlavy, dračí hlavy, naše hlavy,

cokoli co by jsi chtěla,
nechtěla jsi nic,

jen jsi mne se sebou nenechala žít,
látání zlomeného srdce,
tmavě zelená
                                                                  nit.