Znovu jsem se mohl spolu s ním a zvukovým inženýrem Pavlem Hlavicou ponořit do oceánu slov, nápadů, melodií a mysli, znovu se potápět zvukem ke dnu a lovit perly, dnes to bylo obzvláště vyjímečné.
Nahrávaly se tři songy.
První, Sick carnival je velmi netradiční, plný překvapení, v jednom momentě to bylo jako by spolu s námi ve studiu byla smečka vrčících ďáblů!
U nahrávání druhého songu, zatím bez názvu , bylo vidět jak se pomalu vyvíjí a mění…až pět zvukových stop Paulova hlasu zcela proměnilo samotnou hudbu, Paul zmáčkl pěst a najednou byl z kousku uhlí diamant.
Nahrávání třetího songu jsem měl to štěstí strávit s Paulem uvnitř nahrávací místnosti.
Práce na novém projektu jsou v plném proudu, podrobnosti nechme na příště, snad budu ještě mít možnost se dalšího nahrávání zúčastnit, všechno jsou to zkušenosti k nezaplacení.
Gratuluji Paulovi k dobře odvedené práci, One man army bojuje do posledního dechu, nevzdává se!
Mazes of madness.
Lubomír Tomik
They fly over bubbles of mud gases in the swamps of the mind
fairies with lanterns hanging around their necks in the canyons of the breasts,
shining diamonds
and when they led me deeper and the ground beneath my feet
it has changed in your palm,
I pulled crumpled paper from my pocket
with a poem for You and read until the last moment,
until there is one light and a flash left and
dark everywhere
I was shot with a word
pierced through and through feeling,
undercut by a blunt knife of sorrow,
cut with a saw of contempt,
suffocated by the hands of own ugliness,
crushed by silence,
torn fangs of memories
swallowed by the maelstorm of time,
died a hundred times differently,
when only one last thought of beauty remained,
someone switched the program to more interesting
murders,
I thought I didn't know what fear was,
mazes
of madness has long since departed,
hunt for more prey.
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Bludičky šílenství.
Lubomír Tomik
Nad bublinami bahenních plynů v močálech mysli poletují
víly s lucernami zavěšenými kolem krku v kaňonech ňader,
svítící diamanty
a když mne zavedly hlouběji a půda pod nohama
se změnila v Tvé dlaně,
vytáhnul jsem z kapsy zmačkaný papír
s básní pro Tebe a do posledního okamžiku jsem četl,
až zbylo jen jedno světlo a záblesk a
všude tma,
byl jsem zastřelen slovem,
probodnutý skrz naskrz citem,
podřezaný tupým nožem smutku,
rozřezaný pilou pohrdání,
zardoušený rukama vlastní ošklivosti,
rozdrcený mlčením,
roztrhaný tesáky vzpomínek,
spolknutý maelstormem času,
zahynuvší stokrát jinak,
když zbyla jen poslední myšlenka na krásku,
někdo přepnul program na zajímavější vraždy,
myslel jsem si , že nevím co je strach,
bludičky
šílenství už dávno odlétly,
lovit další kořist.
Midian Poet 