Fury in the Alamo.

Lubomír Tomik

It was getting dark on the edge of the Alamo,
entered the salon,
the eyes were just two coin holes in coffee machines,
said: -Good evening .-

he reached for his pistols without warning,
he began to shoot thoughts around himself:

     YOU YOU YOU YOU YOU        YOU 
YOU  YOU  YOU  YOU  YOU          YOU  
      YOU YOU YOU YOU YOU       YOU

and when emptied the charge chambers,
 blew his lips into the barrel, from which came a ribbon of cooling letters,
put them back in their cases,
 turned and left.


Cowboys from the plains of Llano Estacado continued to eat warm pudding,
the pianist started playing,
the light women rose to the ceiling, suddenly even lighter

the salon door stopped in public and outside,
outside the wind blew down the street,
drove away pieces of desert grass,
the man slid his hat to his forehead, stood in the middle of the street,
he looked up, and a herd of rage rushed in the distance
comfort
 laziness
 jealousy 
individualism
 oath

and he drew ,  drew two pistol in the night,

the rotating Hangers surrounded him with a tight grip,
round loaves of Dutch cheese spinning on tops of magic lamps,
silent film lovers committed seppuku at dawn,

the scene is ready, lit,
You enter
in the jungle auditorium everything is allowed,
You are my Beast! 

Zběsilost v Alamu.

Lubomír Tomik

Na okraji Alama se setmělo,
vešel do salónu,
oči byly jen dva otvory na mince do automatů na kávu,
řekl : -Dobrý večer .-

šáhl bez varování po pistolích ,
začal kolem sebe střílet myšlenky:

      TY  TY  TY  TY  TY      TY
TY        TY        TY     TY     TY        TY
      TY   TY  TY  TY  TY       TY  

a když vyprázdnil nábojové komory,
foukl přivřenými rty do hlavní z nichž vycházela stužka chládnoucích písmen,
vrátil je do pouzder,
otočil se a odešel.


Kovbojové z planin Llana Estacada dál jedli teplý pudink,
klavírista začal hrát,
lehké ženy se vznesly ke stropu, jak byly najednou ještě lehčí

dvířka salónu se zastavila ve veřejích a venku,
venku hnal vítr ulicí,
hnal kusy pouštní trávy,
muž si posunul klobouk do čela, postavil se doprostřed ulice,
vzhlédl a v dálce se řítilo bouří rozběsněné stádo
pohodlnosti lenosti žárlivosti individualismu přísah

a on tasil a tasil a tasil
a tasil

rotující Viselci ho obklopili těsným sevřením,
kulatými bochníky holandských sýrů točících se na vrcholcích kouzelných lamp,
milovnící němého filmu páchali seppuku za úsvitu,

scéna je připravena, nasvětlena,
vcházíš Ty,
v džungli hlediště vše dovoleno,
vždyť jsi přece má Šelma !