Prague song.Magický a povedený, velmi, až neuvěřitelně.

Magický

Prague Song by Pavla Jonsson, performed by Laurie Amat.

To snad ani není možné, kolik je v Prague songu magické krásy,

Pavlo, kouzelné,povedla se Ti myslím mimořádná věc! Měli by vidět všichni!

Počtvrté asi nejsilnější dojem….jak tam najednou na začátku vtančíš…to je báseň…TY jsi báseň, úžasné.

Ostrov mnoha jazyků. An Island of Many Languages.

Děkuji za D.O. za poskytnutou fotografii .
An Island of Many Languages.

Lubomír Tomik

Lived on the Island of Many Languages,
through and through crucified,
adult,
arboreal,
hidden in the leaf,

with a secret passion for wood,
 laughed for a while,  cried for a while,
with a secret passion for nails,

before the waves of green flooded him again
looked noble,
consecrated,
faintly,

cruel disillusionment under the guise of masculinity on the cross of the Island of Many Languages,
lost in Never and Nowhere,
time was just in the eye blink,
the nails are rusted, the wood is embraced by a worm,
he was suddenly a disappointed romantic

fell into various traps in the garden,

on the Island of Many Languages,
plaiting parrots shouted his name and he was
lonely intoxicated by the endless echo,

when I inscribed in Your body with my tongue,
the most beautiful alphabet. 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Ostrov Mnoha Jazyků.

Lubomír Tomik

Na Ostrově Mnoha Jazyků žil ,
skrz naskrz ukřižovaný,
dospělý,
stromový,
skrytý v listový,

s tajnou vášní pro dřevo,
chvíli se smál, chvíli plakal,
s tajnou vášní pro hřeby,

než ho znovu zalily vlny zeleně
 vypadal vznešeně,
zasvěceně,
zemdleně,

kruté rozčarování pod maskou mužnosti na kříži Ostrova Mnoha Jazyků,
ztraceného v  Nikdy a Nikde,
čas byl jen v oku tik,
hřeby zrezly, 
dřevo objal červotoč,
najednou z něj byl zklamaný romantik

chytil se do rozmanitých pastí v zahradách,

na Ostrově Mnoha Jazyků,
 prostořecí papoušci vykřikovali jeho jméno a
osamělý se opájel nekonečnou ozvěnou,

když jsem jazykem psal do Tvého těla,
tu nejkrásnější abecedu.

,,Srdce ven“ Cd kapely Zuby nehty…

…je na cestě a jak jinak, že … : ,,Vaši objednávku jsme přijali a vedeme ji pod číslem: 3766065″

Zpráva v mailu právě teď.

O ALBU
Držte si srdce zuby nehty – Dámy z legendární kapely Zuby nehty rozhodly, Srdce ven! Od posledního řadového alba Kusy uplynulo sedm let a nyní Zuby nehty představují srdcové album obsahující třináct nových autorských písní. Opět tu je nezaměnitelná poetika, a to nejen v textech, ale i v rockových beatech, které hnětou folkové melodie s punkovým feelingem do originálního tvaru. Přesně takového, jaký umějí jen Zuby nehty.

„Někteří z nás odmítli vkročit do studia bez celoobličejové masky, jiní bez pleťové masky,“ komentují Marka Míková a Kateřina Jirčíková největší zádrhel, který způsobila „doba covidová“ při samotném natáčení alba. Zcela bez komplikací se to ale přece jen neobešlo. Před nástupem do studia došlo na personální změnu. „Krátce před natáčením se námi rozloučila naše bubenice Hanka, a tak bylo potřeba kuráže, zvednout hlavu a jít dál. Jana Kaplanová s námi už kdysi hrávala a teď přinesla nový vítr z Podkrkonoší s lehkostí sobě vlastní. A ještě přidala v některých písních trumpetu.“

Zuby nehty produkují písničky, které mají základy v postpunkrockových letech z počátků období legendárního Dybbuku. Ale navíc k tomu dokáží snoubit do harmonického celku ostatní žánry, jako je alternativa či folk, a celé to vygradují inteligentními a vtipnými texty. Srdce ven je jako obvykle poskládáno z písniček jednotlivých členů kapely a jde zase o barevnou mozaiku. Stejně jako na předchozím albu Kusy i tady je třináct skladeb a ani na novém nechybí další pokračování (tentokrát už sedmé) písně Paní. Baskytarista Jan Maxa si pochvaluje také atmosféru ve studiu Jámor Ondřeje Ježka. „Natáčelo se celkem svižně, od října do prosince loňského roku. Měli jsme poctivou přípravu a dlouho předtím jsme psali a zkoušeli. Vše bylo připraveno, a tak jsme nakonec přizvali jen ty naše, vnitřní ­ a o to milejší ­ hosty. Pavla s námi naživo normálně nehraje, ale jsme moc rádi, že se k nám ve studiu připojila. Marvin je skvělý bubeník i člověk. A Ondřej nás vždy mile překvapí tím, co a na co do našich nahrávek přidá.“

„Najít název alba je vždycky oříšek,“ přiznávají Zuby nehty.

„Seděli jsme u táboráku na soustředění a trochu si lámali hlavy. Ani jeden z názvů se nezdál. Ptačí, Vlčí, Paví, Braní – následovaly záchvaty smíchu a bujaré veselí. Pak se někdo zeptal: „Jaký slovo bys řekla, když pomyslíš na naši kapelu?“ a Kateřina řekla: „Srdce.“ Marka řekla: „Chodby“ a Alice špitla: „Tak co Srdce ven?“ A pak bylo ticho. Takový to, kdy se člověk dívá do ohýnku a je mu dobře. Ten výkřik vymyslela Pavla v písničce Vlčí a perfektně sedl do dnešních dní a do našeho statu quo.

S obalem jsme oslovili Goldu ze Znouzectnosti. Jednou totiž udělal skvělý plakát pro náš společný koncert a všichni tušili, že je to pozoruhodně spřízněná duše. To se taky potvrdilo. Na obalu pracoval zvolna, ale každý obrázek, který přiletěl, nás cupoval na kousky. Trefoval se přesně.

Podobné souznění probíhalo ve studio Jámor u Ondřeje. Jeho okřídlená věta: „Chyba je dárek“ kapelu ve studiu osvobodí, a když k tomu sem tam přiletí některá z jeho hlášek, jako „Padá tlak, něco si přej…“, začne bezděky vznikat něco zevnitř kapely a je to neopakovatelné.

Ten čas, co koronavirus přetrhl veřejné vystupování, byl pro nás svým způsobem i blahodárný. Mohli jsme uvařit nové CD a teď se těšíme, až ho sníme.“

Srdce ven – Zuby nehty | Indies.eu