23.4.21 jsem se prohlásil básníkem…

…a dovedlo mne to sem…s vyhlídkou na neděli 6.6.v 6 hodin,kdy tady napíši článek a v ten den uskutečním něco, co pro Tebe nikdy neudělal a asi neudělá..s

vyhlídkou na čtení v Jezuitské koleji…a jsem tady, s tímto obrazem před ocima, vidíš co vidím já, jsi úžasná.

Znovu jsem se setkal s názorem…

Můj levý loket.
Pravá noha.

…že mi vlastně nic není, čtu, píšu, navštěvuji zajímavá místa…asi jsem dostatečně neproklel člověka ,co mne před dvěma lety srazil, díky němuž jsem získal něco co docela nechci.

Proklínám Tě, chlape,znovu a důkladněji.

Víš co to je mít v sobě tohle? Víš, že jsou dny ,kdy bolestí nemůžu chodit? Víš, že mám dráty v lokti, jak jsi mne vozem nabral, zlámal mi obě nohy, pak jsem dopadl na zem a ještě si zlomil ruku?

Víš, že abych vůbec mohl chodit, musím denně hodiny cvičit? Víš, že se moc nevyspím?

Nevíš.

A jak říká má láska- Karma je zdarma.-

Neboj, určitě se na tebe dostane. Nenávist je podceňovaný cit.

Lucipér už si brousí vidličku, jak tě bude píchat, až se budeš koupat v kotli.

A život po smrti je, něco o tom vím, těš se.

Nechci se vymlouvat, rentgeny jsou mé, staré možná…měsíc, můžu si je zveřejňovat třeba denně, jen…občas je dobré si připomenout, že jsem vlastně mrzák.

Příští týden čtení pro Tebe, zde.


Jezuitská kolej


Hradišťská pevnost skýtala bezpečí a ochranu nejen svým obyvatelům, ale chránila svou pozicí zemské i státní hranice. Ale až v čase třicetileté války jsou zde položeny základy vzdělanosti a kultury. Jejich nositelem bylo Tovaryšstvo Ježíšovo, jehož zástupci sem přišli v roce 1644 z Kroměříže. K tomu, aby v červnu roku 1654 mohl být položen základní kámen nové koleje v Uherském Hradišti přispěla donátorka Kateřina Zoubková ze Zdětína, která svůj majetek převedla ve prospěch řádu.

Samotná stavba koleje se ukázala jako velmi náročná, protože místo bylo silně bažinaté. Nezbylo než základy uložit až do hloubky tří metrů na mohutné dubové piloty. Na ně byly vrstveny velké přitesané balvany, na nichž teprve začalo vyrůstat základní zdivo. Kámen na ně byl dovážen z lomu v Mařaticích. V roce 1662 už se do koleje stěhovali první obyvatelé, kněží, magistři a koadjutoři. Velký požár města v roce 1681 zachvátil kromě mnoha domů i střechu a zdi koleje a kostela. A sotva byly škody alespoň částečně zahlazeny, zapálil v roce 1695 blesk červenou věž naplněnou olověným prachem. Výbuch zničil opět mnoho okolních domů a značnou škodu utrpěla kolejní okna.. Celý barokní komplex byl dostavěn až v roce 1737, kdy byl zcela dokončen seminář v jednom z křídel dnešní Reduty. Gymnazijní budova a divadelní sál ale byly slavnostně otevřeny již v roce 1729.

Jezuitům patřila také přiléhající zahrada, kterou v roce 1862 koupilo město a v roce 1869 zde dokončilo výstavbu budovy německého gymnázia, v níž od roku 1918 sídlí obchodní akademie. Zbývající prostor byl upraven jako veřejný park.
Po odchodu jezuitů v roce 1776 převzal objekt vojenský erár, usídlila se zde městská posádka a sklady, aby od roku 1883 přebral prostory rakouský pěší pluk a v roce 1905 pak byla kolej propůjčena městskému magistrátu. Město zde následně zřídilo nouzové byty pro chudinu. Po první světové válce se vrátilo vojsko a objekt stále sloužil jako „stará kasárna“ i poté, co byla v roce 1932 postavena kasárna nová, a to až do roku 1945, kdy definitivně nastalo období civilního využití. Do roku 1949 sloužil Okresnímu národnímu výboru, oddělení poválečného zásobování a poté se z něj stal až do roku 2010 Dům služeb. Po rozsáhlé obnově se i poslední část rozsáhlého komplexu jezuitských budov – kolej dočkala důstojného využití. Značně zchátralý objekt se podařilo zrekonstruovat i zásluhou EU, když město Uherské Hradiště získalo na projekt „Slovácké centrum kultury a tradic – revitalizace jezuitské koleje“ právě podporu z fondů EU.

Komplex je kulturní památkou.

LT : V jedné z místností bývalé Jezuitské koleje, ve Felixově sále, budu mít příští týden hodinu jen pro nás, pro mne a pro Tebe . Dnes se mi, díky vstřícné a milé zaměstnankyni Informačního centra v UH, podařilo vše domluvit…Felixův sál- to zní slibně. Felix Kadlinský – Wikipedie (wikipedia.org)

Ještě je tu přece neděle, něco opravdu…. vyjímečného , NIKDO nic takového neudělal, nikdo se o nic takového nepokusil, aspoň pokud vím, příští dny budou tedy…velmi zajímavé.

A samozřejmě…Ty.

Bez Tebe by nebylo nic.

Spaste naše duše. Save our souls.

Save Our Souls.

Lubomír Tomik

When You cut off the top of my skull and take the brain in Your palms,
the shaking gray jelly does not resist at all,

lightly wave the scalpel and
a slice of tissue goes under a microscope,

thousandfold magnification and
you will see a million little cute YOU

waving handwritten banners -
"Save us!"


Save me, it's time. 
Spaste Naše Duše.

Lubomír Tomik

Když odřízneš vrcholek mé lebky a vezmeš mozek do svých dlaní,
natřásající se šedé želé se vůbec nebrání,

zlehka máchneš skalpelem a
plátek tkáně jde pod mikroskop,

tisícinásobné zvětšení a 
uvidíš milion malých roztomilých TY,

mávají ručně psanými transparenty –
,,Zachraň nás !“

zachraň mne , přece je čas.

Good, good. Dobře, dobře.

,,Dobře, dobře."

Lubomír Tomik

Dobře, dobře,
,,Život je hra která se nedá vyhrát. "

To se nezmění,
smrti vábení

můžeš přece zvítězit v poločase,
třetině,
sadě

To se nemění,
smrti mámení

můžeš si přece vyžádat od rozhodčího pauzu,
timeout,
nebo být nastartovaný za postranní čarou a

To se nemění,
smrti se nezmění

nestanou se z nich
fandové na tribunách
kvílící do Noci ,,Jdi do toho ! Zaber!"

Smrti snění o líbezném umírání,
ve Tvé náruči

zkatalogizuj mne,
dej mne do složky nadepsané :

,,Beznadějní"

nebo

,,Druhá šance -Bezvadněji "

nebo

,,Extaticky, esteticky, étericky  v pasti Tebe"


Usměješ se a řekneš jen : -,,Dobře, dobře."




,,Good good."

Lubomír Tomik

Good good,

,,Life is a game that cannot be won"

That will not change,
death lure

you can win the half,
one third,
one set

That doesn't change,
death of deception

you can ask the referee to take a break,
timeout,
or be started behind the sideline and

That doesn't change,
death will not change

deaths will not become
fans in the stands,
howling into the night ,, Go for it! Shot!"

Death dreaming about lovely dying,
in your arms

Catalog me,
put me in a folder titled:

"Hopeless"

or

"Second Chance - Flawless"

or

"Ecstatically aesthetically trapped by you"


You smile and say, "All right, all right." 

Lvice Floor a Wolf lost in the Poem Jan

Autorka kresby vlka : Dorka Čančíková .

Autor hudebního a básnického projektu ,,Wolf lost in the poem “ : Jan Žamboch.
Velmi chytře provedeno, divák, posluchač a dalo by se říci též aktivní účastník veršů, je zaplaven tsunami obrazů kde si každý najde tu svou vlnu, jsou to dávky z kulometu fantazie, které každý schytá rád, doslova si je vychutná, když se nechá unést a naložit do černé dodávky plné překvapení a hry se slovy, k tomu je servírována hudba, na téhle hostině je podávána velmi chutná a kvalitní krmě.

Podpis na plakátu ,,Lioness“ : Floor Jansen , měsíc starý.