Jungle. Džungle.

Džungle.

Lubomír Tomik

betonová džungle v časech viru se zdá býti mýcena,
automobilová zvěř prchla z dálnice do svých útočišť,
s překotem prchají lýtka lapená lhostejností zdánlivou,

v misionářských stanicích nákupních center,
v oázách šílenství lidé s očima podlitýma krví ženou před sebou nákupní vozíky nedostatku,

jakoby zítra snad měla být válka v betonových džunglích,
šeptají stíny,

 indiáni z Potosí uléhají ke spánku a
                                                           šaman se usmívá pod vousy které ani nikdy neměl,

jakoby zítra snad měla být válka v betonových džunglích,
 šeptají stíny,

 z galeon se vylodilo milion holičů a
                                                        povzdechlo si

betonová džungle v časech viru se zdá býti mýcena,
obchody krachují,
ulice jsou prázdné


jakoby zítra snad měla být válka v betonových džunglích,
 šeptají stíny,

Měsíc shlíží na mámení,
v kapsách tuny kamení,
vnoří se do vln,

jako já do Tvých myšlenek,
na okraji betonových džunglí.



Jungle.

Lubomír Tomik

the concrete jungle in times of virus seems to be cleared,
car animals fled the highway to their refuges,
with calf fleeing the calves caught by apparent indifference,

in mission stations of shopping centers,
in oases of madness, people with bloodshot eyes carry shopping carts in short supply,

as if tomorrow there should be a war in the concrete jungles,
shadows whispering

  the Indians of Potosi lie down to sleep,
                       the shaman smiles under a beard he never had,

as if tomorrow there should be a war in the concrete jungles, 
whispering shadow,

  a million barbers landed from the galleon and
 sighed

the concrete jungle in times of virus seems to be cleared,
shops go bankrupt,
the streets are empty

as if tomorrow there should be a war in the concrete jungles, 
shadows whispering,


The Moon looks down on deception,
tons of stones in the pockets,
 plunges into the waves,

like me to Your thoughts,
on the edge of concrete jungles. 

A mezitím v ČR u Opavy…

… Ďábel se s tím nepáře, klidně si řídí auto.
Lucipér, psali jste si o něj, tady ho máte !

Děkuji D.O. za pohotovou fotografii ze sedadla spolujezdce.

Ďábel v Bílém autě…VŠECHNO je jinak, nejen Svět se změnil.

Že jsi se nezměnila i Ty….že ne.

Svahy Araratu. Slopes of Ararat.

Slopes of Ararat.


/ Thanks to Parakeet. /

Lubomír Tomik

"In the sixth year, in the sixth month, on the sixth day of Noah's life."

We came out of the Ark,
from the Labyrinth of Solitude,

The Mariachi lowered their weapons against silence,
with hats of landing pads for
Helicopters of Love

Heavy rains flooded everything,
The housewives in the cabins swam dishes and towels,
pots with sauce

Flocks of Everything rushed over the falling waters
which had wings, the Strike Unit of Angels
handed out invitations to the Grand Opening

"Life and what's next"

In the main role You,
beautiful and unbeatable,

Time does not cure anything,
wounds do not heal,

Wounds on the soul,
if I had one and didn't leave it with You,

in the empty Cabins of the Ark,
over which only the wind and
my Desire for You. 




Svahy Araratu.


/ s díky Parakeet /

Lubomír Tomik

,,V šestistém roce šestého měsíce šestého dne života Noeho"

Vyšli jsme z Archy,
z Labyrintu Samoty,

Mariachi spustily své zbraně proti Tichu,
s klobouky zvících přistávacích ploch pro
                                                                  Helikoptéry Lásky 

Přívaly deště všechno zalily,
hospodyňkám v kajutách uplavalo nádobí utěrky a
hrnce s omáčkou

Nad opadajícími vodami se proháněla hejna Všeho 
co mělo křídla, Úderné Jednotky Andělů
rozdávaly pozvánky na Zahajovací show-
,,Život a jak dál "

v hlavní roli Ty,
nádherná a nepřekonatelná,

Čas nevyléčí nic,
rány se nezhojí,

rány na duši,
kdybych nějakou měl a nenechal ji u Tebe,

v prázdných Kajutách Archy,
nad nimiž se už prohání jen vítr a
má Touha po Tobě.