A taková je Floor…

Shadow lioness in tall grass II.


Shadow lioness in tall grass II.


Lubomír Tomik


I wish She ate me,
approaching tall grass,

I don't see Her,
 know You are out there somewhere

 wish She left cute bones,
to the hyenas,

don't see Her
know You out there somewhere

to make swallows sit on polished bones,
low flying,

I don't see her,
 know You out there somewhere

Lioness in the tall grass,
wave-like motion
thoughts of You,

even if it is only in time,
 so close to that moment
breath in,breath out
open my eyes and
hold You,
firmly.

I know You're out there somewhere. 
The pleasure of just being You.

Stínová lvice ve vysoké trávě .

Shadow lioness in tall grass    I.

Lubomír Tomik

Shadow lioness in the tall grass,
I wish She ate me!

And cute bones
left to the crocodiles,

to sit on them
low flying swallows,

in the tall grass,
before the rain. 
Napsáno dnes s pohledem na nekonečnou louku….Čteno přímo před vlnící se trávou…nemůžu Tě pustit z hlavy, dvě otázky jsou stále nezodpovězeny… ,,kéž by mne sežrala!“

Úžasná zpráva po ránu…

…dnes večer druhé setkání , sice na dálku, přesto, živě, s Floor Jansen…otevřel jsem svůj účet na YouTube a malá, nečekaná zpráva…posledně to bylo, úžasné….bylo nás připojeno jen pár, doufejme , že budu mít štěstí!

Takhle to vypadá, když Královna promlouvá…a vůbec, nenapsal jsem včera , že Královna rozšlapala Korunu…samozřejmě napsal.

Nobody. Nikdo.

Nobody goes to graves.

Lubomír Tomik

no one goes to graves anymore,
no one is raising anymore
                    wind-turned flowers,

none of us go to those quiet places.

You know ,
too much
hard to imagine
itself
stained with Duncan's blood,

  with time
                    with love,
which attacks
whenever, I reach out to You in memories,
when I close my eyes,
its hurts than the real injuries...
but WHAT is real...?



....Scheduled 7/22/2018 ... postponed ... after three years, she suddenly appeared alone, this morning. ..and finished.

Nikdo nechodí na hroby.

Lubomír Tomik

nikdo už nechodí na hroby 
nikdo už nezvedá 
větrem převrácené květiny 

nikdo z nás nechodí na ta tichá místa.

Víš ,
příliš
těžké , představit si 
sama sebe
potřísněného  Duncanovou krví,

 časem,
 láskou,
která útoči,
kdykoli, po Tobě natáhnu ruku ve vzpomínkách,
když zavřu oči,
bolí to víc než skutečná zranění,
...CO je skutečné ?