Smlouvy. Contracts.

Stala se opravdu zvláštní věc, shoda náhod. Na zahradě jsem napsal ,,Smlouvy“ , pil kávu a četl časopis z devadesátých let ,,Fantastická fakta “ , byl tam článek o Magii, ,,každý čaroděj musí mít hůlku a další propriety“ . Aha. Šel jsem přepsat báseň do pc a při úklidu -,,Co s tímhle , vyhodit ?“-

Nevěřícně , detail doširoka otevřených očí, je to … protože je to :

kouzelnická hůlka z dětských let mé dcery.

Drobné náhody…jak je něco tak nepravděpodobného možné? Během několika minut došlo ke střetu momentů v čase, momentu kdy dcera dostala hůlku od mých rodičů, momentu kdy jsem si časopis koupil a momentu dnes na zahradě kdy jsem časopis četl a momentu , kdy dcera hůlku odložila, aby se objevila v moment kdy jsem já o hůlkách četl a jedna se mi najednou ocitla v ruce. Příběh o cestování v čase a takhle se mi to děje i s Tebou, se vším, asi nic , jen drobná náhody, no jasně.

a tedy ,,Smlouvy.“ z dnešního podvečera , pro Tebe, jako za starých časů, protože žádné staré časy vlastně nejsou, jsi se mnou někde teď, je to úžasné, jako to vždy bylo, vždy,právě teď se s Tebou někde líbám, cítím Tvé tělo v mém objetí, vidím Tě.

Smlouvy.


/ pro Tebe /

Lubomír Tomik

z různých kovů,
z hedvábí,
z grimoárů šeptaných Tvým hlasem,

-Jaké to asi je ?- pomyslela si.

z grimoárů šeptaných,
z různých kovů tepaných,
z hedvábí laskající kůži,

-Jaké to asi je, pomyslela si ?-

z různých vůní
dálek, tůní, Zahrad Hesperidek,

-Jaké to asi je...- pomyslela si a 
smlouvy byly uzavřeny,

Královna střevícem rozšlápla korunu,
do zrcadla se dívala dlouho,
upřeně

byla nalezena nová slitina,
v odstínu zapadajícího slunce,
paprsky Tvého úsměvu
a osvěžující rosa,
roztaveny , 
po vychladnutí se změní v
hroty Dianiných šípů,
vůdkyně štvanice v šeptajícím listí.

-Vím jaké to je .-pomyslela si.

A spustila nohy z postele dolů,
ještě rozcuchaná,
z nočního lovu.
Contracts.

/For You/

Lubomír Tomik

of different metals,
of silk,
from grimoires whispered by Your voice,

- What is it like?-She thought

from grimoires whispered,
of various wrought metals,
made of silk caressing the skin,

-What is it like, she thought?-

of different scents,
distance, ponds, Hesperides Gardens,

-What's it like ...- she thought and
contracts have been concluded,

The queen stepped on the crown with Her shoes,
She looked in the mirror for a long time,
fixedly

a new alloy was found,
in the shade of the setting sun,
rays of your smile
and refreshing dew,
melted,
after cooling it changes to
the tips of Diana's arrows,
leader hunting in whispering leaves.

-I know what it's like, ”she thought.

And  lowered Her legs from the bed,
still disheveled,
from night hunting. 

Píši to i anglicky proto, že se snažím ještě upravovat překlady z Google Translator, je to úplně něco jiného, vkládat myšlenky do jiného jazyka, vidět obrazově, vidět Dianu v odlescích slunce, chládnoucí hroty na jejich šípech a jedním z nich míří přímo na Tebe, vidíš ten hrot ?

Tři básně na Zimním Stadionu…

… bylo to fantastické , škoda ,že jsi u toho nebyla se mnou, mít k dispozici zimní stadion , aspoň na chvíli:

Když jsem dojel domů, video a fotografie jsem sestříhal, přidal zvuk a titulky. Nahrávky na začátku a konci jsou z archívu BBC, volně ke stažení, pro nekomerční účely a tohle je ten případ, je to pro Tebe, i když Tě to třeba už nezajímá.

Lyrics:

  1. If You only knew.

Lubomír Tomik

if You knew,
if You only knew,
what have I done,
what have I just done,

bit you to the bone,

to the bone,
hungrily and greedily,

until was a mouth,
was full of MARROW

2.

Veraikon.

Lubomír Tomik

After all those centuries,
the crowds will worship
towel,
into which I wrapped You today after the bath.

You are hot

in the cold air
steam rises from the pores of the skin
as from the forests of pagan Europe,

in the dark,
on the edge of the bow,
snarling shadow.


3.

Today.


Lubomír Tomik

you will cover me with washed human skin
and also pain,
a smudge of a brush,
in the early evening sky,
strokes in the dew.

from the colection of poems ,,Night movers“ /2019/ I released it and then I died in a car accident, I curse the man who run over me …and woke up to a world with Covid and respirators and bans, to a world without You, without You.

Nature loves courage.

Terence McKenna

“Nature loves courage. You make the commitment and nature will respond to that commitment by removing impossible obstacles. Dream the impossible dream and the world will not grind you under, it will lift you up. This is the trick. This is what all these teachers and philosophers who really counted, who really touched the alchemical gold, this is what they understood. This is the shamanic dance in the waterfall. This is how magic is done. By hurling yourself into the abyss and discovering it’s a feather bed.”

― Terence McKenna

MAGIC.
So, the next day, another jump into the abyss.

Návrat k upřímnosti. Return to sincerity.

Return to sincerity.

Lubomír Tomik

The Devil's eyes gleamed,
white glow,
they spun like a displays one-armed bandit 
who never got me, 
he didn't stand a chance, just like I  with You


I ended up in a spider web of a Girl,
 wanted Her to eat me,
I'm probably not very tasty and juicy anymore,
after all, after all, after all,
 heaven that i  would give you is probably not so much fun,

The Devil's eyes gleamed,
the flames went out and tasted me,
-I'll eat your soul! - he said in a terrible voice,
  so what, i don't have any anymore,
 left her in the cobwebs of the Girl,

-Good taste- flew through my head, sadly,
because  never see You again,                                                                                                                                              i didn't care
 that became another course,
in the famous restaurant of Hell . 
Photo by Andreas on Pexels.com
Návrat k upřímnosti.

Lubomír Tomik

Ďáblovy oči se zaleskly ,
bělmo žhnulo,
protáčely se  jako displeje Jednorukého bandity,
který mne nikdy nedostal, 

skončil jsem v pavoučí síti dívky,
chtěl jsem aby mne sežrala,
zřejmě už nejsem moc chutný a šťavnatý,
vždyť přece nebe, které bych Ti dal, asi není tak zábavné,

Ďáblovy se zaleskly oči,
plameny vyrazily ven a ochutnaly mne,
-Sežeru Tvou duši ! - řekl hrozným hlasem,
 no a co, už žádnou nemám,
nechal jsem ji v pavučinách Dívky,

-Dobrou chuť-  prolétlo mi hlavou, smutně,
protože už Tě nikdy neuvidím, bylo mi jedno,
že jsem se stal dalším chodem,
ve vyhlášené restauraci Pekla .