Kdo zavinil Covid ? Who caused the covid?

The shadows lengthen.

Lubomír Tomik

The shadows lengthen

I had in that stupid accident
lose legs,
so I can't come to you.

I would never have you for myself,
I had
go blind,
never to see the brightness of Your face again,

I would never have you just for myself,
I had
lose your head
as so many times
the guillotine of a new day will do the same for You every morning,

I caused ...,
I caused it
epidemics,
viral infection,
I caused covid,
so you can't meet anyone,

it was my Word
it was my Magic

wordsmagic

My Scarlet wife,
hide kisses
hide them for me,
there is nothing and everything between You and me just
all.

The shadows lengthen,
in the morning I will lose again
 head,

-God, you will do it! 


Its more than anything.





Stíny se prodlužují.

Lubomír Tomik

Stíny se prodlužují

měl jsem při té pitomé nehodě
přijít o nohy,
abych k Tobě nemohl nikdy přijít.

Nikdy bych Tě neměl  pro sebe,
měl jsem
oslepnout
abych už nikdy nespatřil jas Tvé tváře,

Nikdy bych Tě neměl jen pro sebe,
měl jsem 
přijít o hlavu,
jako už tolikrát,
gilotina nového dne to stejně udělá za Tebe každé ráno,

způsobil jsem...,
způsobil jsem to,
epidemii,
virovou nákazu,
způsobil jsem covid,
aby jsi se nemohla s nikým seznámit,

bylo to mé slovo,
bylo to mé kouzlo,
slovo slovo slovo
kouzloslovo,

Má Šarlatová ženo,
ukryj polibky,
ukryj je pro mne,
mezi Tebou a mnou je nic a všechno,
všechno.

Stíny se prodlužují,
ráno zase přijdu o
 hlavu,

-Bóže, ty s tím naděláš !-

ty s tím naděláš,
je to více než cokoli.

All people, all souls. Všichni lidé, všechny duše.

Photo by Jonathan Borba on Pexels.com

All people, all  souls.

Lubomír Tomik


Hands stretch out from the seabed,
the propellers cut them into pieces,

children collect them on the beaches of the world,
they build just such sand castles from them,

then at night in Her chambers on the coast,
lights up. 
from collection of poems ,,Burnt plaster in the shape of a forest woman.“ /2013/ Cover by Klára Sedláčková.
Všichni  lidé, všechny  duše.

Lubomír Tomik


Ruce se natahují ze dna,
lodní šrouby je krájejí na kusy,
děti je na plážích světa sbírají,
stavějí z nich  právě takové hrady,

v noci se pak v Jejích komnatách na pobřeží,
rozsvítí.