The first day of autumn.

The first day of autumn.

Lubomír Tomik

On the first day of autumn, I feasted on a bat
he was bitter and chewing didn't seem to help.

She offered to help
bit, twitched her head, and didn't want to let go
tore

She thought as she did so
above the tattoo directly on Her heart muscle

It would stand there:

BROKEN 
From the collection of poems ,, Bowel of fancy fish“ /2017/

I published the poem in Czech, not in English, had it on an old blog before it was canceled..so..it is my page, I am a poet and so publish .. in another language … brokenly, maybe wrong, … .This is my reality … I can write in it that I love you and nothing matters …. don’t care how it turns out …… so published poem and love you, girl, forever

Empty corridors. Prázdné chodby.



Empty corridors.

Lubomír Tomik

Empty corridors,
glowing oranges on the wall,
otherwise dark,
off,

there is no such thing as an easy victory,
there is no such thing

after each attack
there are days without you,
rows of trenches,
rows of crosses,
rows of food for machine guns of life,

so what if i worship you
so what

you know how hard it is
with my imagination,
don’t think about
You in someone else’s arms,
every second
it’s like a disease
on which there is no cure,

which was,
empty corridors,
places without return,
somewhere in the distance,
in deep lakes and beyond,
Your scared smile.

Prázdné chodby.

Lubomír Tomik

Prázdné chodby,
na stěně dál žhnoucí pomeranče,
jinak tma,
zhasnuto,

není nic takového jako snadné vítězství,
nic takového neexistuje

po každém útoku
jsou tady dny bez Tebe,
řady zákopů,
řady křížů,
řady potravy pro kulomety života,

no a co když Tě uctívám,
no a co

víš jak je to těžké,
s mou představivostí,
nemyslet na
Tebe v náručí někoho jiného,
každou vteřinu,
je to jako nemoc,
na níž není lék,

co zbylo,
prázdné koridory,
místa bez návratu,
někde v dálce,
v jezerech hlubokých a dál
Tvůj vyděšený úsměv.

Archimedes statue. Archimédova socha.





Archimedes statue.

Lubomír Tomik

Bronze,
 took to the streets today,
tripped over morbid dreams thrown into lives,
mobile dreams of a tanks on wheels,
shit s.u.v,

unnecessary bandas with milk lam,
she tripped
there,
where everyone wanted to be exceptional,
nobody wanted to be a target,

why do Your arrows hit me with unprecedented accuracy,

I pulled a rope into the streets
and first I wanted to send statue to the ground,
but why,

let it pass
let the body compress the disgust to the size of sardine boxes
let it be just us
and tanks to devour the junkyard,
let it be just us
and not a square monster box,

you want to prove how special you are
lift your ass and do something

and don't wait for death in a tin box,
 when you're old, 
you can only get in a wooden car or a parked urn anyway,
parked on all the time of the world.
Archimédova socha.

Lubomír Tomik

Bronzová,
vyrazila si do ulic dneška,
zakopávala  o morbidní sny vrhnuté do životů,
mobilní sny o  tancích na kolech,
posraná s.u.v,

nepotřebné bandasky s mlékem lam,

zakopávala,
tam 
kde všichni chtěli být vyjímeční,
nikdo nechtěl být terč,

proč jen mne zasahují Tvé šípy s nevídanou přesností,

natáhnul jsem do ulic lana
a nejdřív jsem ji chtěl poslat k zemi, 
ale proč,
ať se projde,
ať slisuje karosérie hnusu do velikosti  krabiček od sardinek
ať jsem to jen my
a tanky ať sežerou vrakoviště,
ať jsme to jen my,
a ne hranaté monstr krabice , 

chceš si dokázat jak jsi jedinečný,
zvedni prdel , něco dělej,
a nečekej na smrt v plechové krabici, 
až zestárneš, 
stejně se vlezeš jen do povozu ze dřeva, 
nebo napořád zaparkované urny.

Under the white blouse.

Under the white blouse.

Lubomír Tomik

under the white blouse are the towers of medieval castles,
bombarded by beautiful bodies of courtesans full of plague ulcers,

under a white blouse pulled to the body by the tenderness of warm palms,
cohorts fluttering in the wind,

 preparing to attack,
                                  waving delicate features of lipstick,

under the white blouse are the towers of medieval castles
ready to succumb.

The Queen hurried to the walls,
palms on temples, eyes narrowed,
into memories printed memories of You.

She will take my hand and turn around. 

/from the collection of poems ,,Bowl of fancy fish.“ /2017/ on the cover Sylvia Plath on the beach…once

I do not understand.

I do not understand.

Lubomír Tomik

-I don't understand, I'm sorry.-
said the beard man ,

when I imagine someone tying a bow around your neck
and You like it,

I'm like him 

I see your eyes
out of breath,
heartbeat

I'd rob You like a bank,
 left all the gold in the safes,
I wouldn't take anything
only your soul
every moment would be a condensed eternity,
forever,

-I don't understand, I'm sorry.-
said the beard man. 

I'm like him , sorry, my love,
 I'm old,
 I'm useless
I don't understand ,why you didn't leave me die 


Nerozumím.

Lubomír Tomik

-Nerozumím, je mi to líto.-
řekl vousáč,

když si představím jak Ti někdo váže kolem krku mašli
a Tobě se to líbí,

vidím Tvé oči,
zbavené dechu,
tlukotu srdce,

vyloupil bych Tě jako banku,
všechno zlato nechal v trezorech,
nevzal bych si nic, 
jen Tvou duši
každý okamžik by byl zhuštěnou věčností,
navždy,

-Nerozumím, je mi to líto.-
řekl vousáč.
jsem jako on,

starý,
k ničemu,
nerozumím tomu, proč jsi mne nenechala. zemřít

Perception of time

Perception of time.

Lubomír Tomik

chewing
               barbed wire,
respiration,
                without You,
I'm the biggest bastard and selfish and idiot
because-

  I just want YOU for myself

You are the most beautiful avalanche
deadly hug,

You are squeezing the whistles of millions of syringes,
flickering and movement at short intervals,

inexhaustible,
a well in the desert

You say goodbye times a trillion,
every time

i love the Goddess in Irish pajamas,
anything
or nothing. 
Vnímání času.

Lubomír Tomik

žvýkání
              ostnatého drátu,
dýchaní,
               bez Tebe,
jsem ten největší parchant a sobec a hajzl-
protože- 

 chci Tě jen pro sebe

jsi ta nejkrásnější lavina
smrtící objetí,

jsi stlačování pístů milionů injekčních stříkaček,
blikání a pohyb v krátkých intervalech,

nevyčerpatelná,
studna v poušti,

jsi loučení krát bilion,
                                     pokaždé,

má Bohyně v Irském pyžamu,
čemkoli,
nebo ničem.

Alley. Alej.

written for You , now,directly, in front of the alley in the photo

Alej.
/Pro V./

Lubomír Tomik

na konci aleje čekáš Ty,
vzpomínky jsou blednoucí obrazy ve starých obnošených rámech

na konci hrotů ptačích per,
chodci ,lidé, míhají se sem a tam,
šmouhy životů
vzpomínky jsou ostrovy a mořská hladina stoupá
výš a výš

zakrátko
se stane dnem v hlubinách 
i Tvůj úsměv,

oči které umí pálit salvu Kaťuš,
salvu za salvou na konci aleje,
proč jsem Ti musel tak propadnout,
jako peklu,
jako naostřenému,
Ganéšově klu,
proč
Karviná, Park Boženy Němcové
Alley.

/Pro V./
Lubomír Tomik

You are waiting at the end of the alley
memories are fading paintings in old worn frames

at the end of the tips of bird feathers,
pedestrians, people, flickering here and there,
smudges of lives
memories are islands and sea levels are rising
higher and higher

soon
becomes the bottom in the depth Your smile,

eyes that can burn a volley of Katyusha,
volley after volley at the end of the alley,
why did i have to fail YOU so much
like hell

as sharpened
Ganesha's tusk,
why