Cat’s eyes ears pricked up.

Skutečně se stalo v Uherském Hradišti. Čteno a nahráno ve Studiu Shaark, Bzenec http://www.shaark.cz/​ Záběry pořízeny 10.3.21 , Malá scéna Slováckého divadla. https://www.slovackedivadlo.cz/​ Použity fotky z filmu Romana Polanského Macbeth /1971/ nejsem vlastníkem autorských práv, stejně tak u obrázků z depositefilesdotcom

Díky Tobě a Anně Stránské za inspiraci.

Cat's eyes ears pricked up.

Lubomír Tomik


Cat's eyes ears pricked up,
I noticed the subway yesterday
at the Slovácko Theater,
three grandmothers shrouded in cigarette smoke,
they discussed something furiously with their hands
I thought :
  - Macbeth will be in trouble soon.-

Someone suddenly blew  horn,  
crunchy dark red motorbike with trailer passed me,
 driver
 squinted from behind the fantastic cyberpunk glasses.

No one was next to him,
                                 the sidecar was empty.


In the original poem, in ,,Dinner at Minski´s “ /2016/ were verses:

,,Macbeth bude brzy v prdeli “ ,,Macbeth will be fucked soon“

It seemed to me out of place,now, after years, in connection with the photo of Slovácko Theater…so…change is life…everything changes…now more then ever….WE changes.

Passport to Magonia.

Studio Shaark
Agobard of Lyon.
Read and recorded in Studio Shaark, Bzenec ..once for You.
I'm going to have to get a passport to Magonia.


Lubomír Tomik


Don't forget:

-Get a passport to Magonia

-Spank
     archbishop
        Agobard's ass

-Look around
          along the square in Lyon,

 just before that,

                          before they stone me.

from the ,, Dinner at Minski´s“ /2016/

and Magonia (mythology) – Wikipedia

Nekonečná tůň hořícího asfaltu.

An endless pool of burning asphalt.

Lubomír Tomik

bit by bit they took from us,
roads,
distances,
horizons,
dreams,


everyone just nods, from the news on the net and TV,
the bodies of the dead fall out,
crashes from mobile apps,
as if the crematoria had turned into retirement home,


older people receive more and more punches,

as if normal,
that someone locked the cage,
the keys are a dissapeared  and we are not surprised,

otherwise I would sit
over the shadows of centuries-old pines,
waiting to arrive 
ferry to Westerplatte,

one of the first places
where I wanted to look after returning from the shores of Death,

concrete debris in a forest,

just like us
I would suddenly see them with different eyes,
than once years ago,
before I knew You.







Nekonečná tůň hořícího asfaltu.

Lubomír Tomik

kousek po kousku nám vzali,
cesty,
dálky,
obzory,
sny,


všichni jen přikyvují, 
ze zpráv na netu a  TV,
vypadávají těla mrtvých,
hroutí se z mobilních aplikací,
jako by se krematoria změnila v útulky pro seniory,
jako by bylo běžné,
že někdo zamknul klec,
klíče nejsou a my se tomu nedivíme

jinak bych seděl
nad stíny staletých borovic,
v chladném příboji očekával příjezd
trajektu do Westerplatte,

jedno z prvních míst,
kam jsem se chtěl podívat po návratu od pobřeží Smrti,

betonové trosky v chvojí,

tak jako my,
viděl bych je najednou jinýma očima,
než kdysi před lety,
než jsem poznal Tebe.