Koberečky s paměťovou pěnou.

Lubomír Tomik

Chtěl jsem žít bez Tebe,
 už vím, že to nejde,

jak se omývají mrtví v saxofonovém světě ?

Stahuje mne do hlubin Tebe ,
stahuje mne vír přídě Titaniku,

střelci do slunce stále míjejí terč,
zasahují jen Tvé srdce,

jeho otisk,

všichni jsme jen koberečky s paměťovou pěnou,
náručí a momentky postav,
lásek,
náručí plné paměťové pěny ,
otisk Tebe.







Rugs with memory foam.

 Lubomír Tomik

 I wanted to live without you,
 now i know it's not possible
 how do they wash the dead in the saxophone world?

 It pulls me into the depths of You,
 the vortex of the bow of the Titanic pulls me away,

 shooters into the sun still pass the target,
 they affect only your heart,
 his fingerprint,

 we are all just memory foam rugs,
 arms and snapshots of the characters,
 love,
 arms full of memory foam,

 Imprint of You.




Právě teď...pro Tebe... jsi a budeš se mnou