Nedokáži přežít TEĎ.

 Lubomír Tomik


 Nedokáži přežít TEĎ bez Tebe,

 čas je  gumička ve Tvých vlasech ,
 natahuje se a smršťuje,

 čas je Tvůj úsměv, 
 natahuje se a smršťuje,

 čas je smrt vedle v nemocničním pokoji při docela dobrém obědě,
 najednou zmatek a shon,

 několik týdnů  jsem se nehnul z pokoje, 
max na na invalidním vozíku , záchod a potají do sprchy,
 po nehodě jsem znal jen jeden ostrov,
 na něm Ty a pokoj s vyhlídkou na život,

 po jídle  se natáhnout a otočit na druhý bok, 
 zavřít oči a díval se do Tvých,
 vše ostatní …nereálné,
 nedůležité….nějaká smrt při docela dobrém obědě,
 ve vedlejším pokoji,

 jen nedokáži přežít teď,
 bez Tebe.

I can't survive NOW.

 Lubomír Tomik

 I can't survive NOW without you,

 time is a rubber band in Your hair,
  it stretches and contracts,

 time is Your smile
  it stretches and contracts,

time is death next door in the hospital room at a pretty good lunch,
  suddenly confusion and hustle,

I didn't move out of the room for a few weeks,
 only on a wheelchair, toilet and secretly in the shower,
  after the accident I only knew one island,
  on it You and a room with a view to life,

 after the meal I reached out and turned to the other side,
   close eyes and looked at yours,

  everything else was… unrealistic,
  not recommended… .some death at a pretty good lunch,
  in the next room,

 just can't survive NOW
  without YOU.