Odraz.
Lubomír Tomik

Kola kočáru komíhala koketérií kolemjdoucí Kolombíny,
a Bifrost,
táhnoucí se nad cáry lesů hýřil barvami,
z posledních sil jsem se držel okraje,
už už
se znovu řítil tunelem do světla,
náhle se ozvalo zaMňoukání, 
tlapky se zarazily v pohybu,
Tvůj opánek zaševelil jemným dotekem,
vedle mne se rozvinul žebřík z petrklíčů,
žlutý a nekonečný,
zašeptala jsi :
-Pojď-

Vítr Ti cuchal vlasy,

Kdo je paní mého srdce ?
Kdo se dotkne duhy,
je vtaženo do nebe,
do Tebe.


Čteno pro Tebe v kajutě plachetnice Naděje ,6.2,21, z připravované sbírky Mapa kontinentu Tvého srdce.

Reflection.

 Lubomír Tomik

 The wheels of the chariot fluttered with coquetry passing Columbus,
 and Bifrost,
 stretching over the lines of forests,
 it was full of colors,

 I kept my edge to the last,
 already
 rushed through the tunnel into the light again,

 there was a sudden meowing,
 paws stopped moving,
 Your whispered with a gentle touch,
 a ladder of primroses developed beside me,
 yellow and endless,
 you whispered:
 -Come-

 The wind ruffled your hair,
 Who is the Lady of My Heart?

 Who touches the rainbow,
 is pulled into the sky,
 into You.