Den: 7.2.2021
Lásko , včera …
…včera na plachetnici za noci jsem dokončil pro Tebe tuhle báseň. Mám právě puštěný song
přitom procházím soubory v pc a při poslechu ,,Enjoy the silence“ jsem začal číst, pro Tebe, co vzniklo včera. První verš ,,Vzhůru na palubu “ se objevil najednou, při kontaktu se sympatickou Martinou z marketingu firmy KovoSteel, řekla ho… spontánně …a zbytek….jsem psal jako ještě nikdy, za vrzání stěžňů a v kajutě, kde šla pára od úst, sedící na polštáři na pirátské bedně na okraji pohádkové dřevěné pece, myslel na Tebe a :
Vzhůru na palubu.
Lubomír Tomik
Vzhůru na palubu.
Naděje … střemhlavý pád do propasti, do polštáře Tvé náruče,
prachovým peřím loď vyplula z přístavu,
život… kvapík na bělostném povrchu pěny vroucího mléka,
nadšení, co k palubě přibito devítipalcovými hřeby není,
jako by nebylo,
za noci vrzajících stěžňů, nezbedného plachtoví
a bezuzdného otáčení kormidelního kola,
Naděje… protažení pod kýlem,
kde mne místo chňapajících vilejšů a cizokrajných monster
svíráš v objetí Ty,
Viděl jsem věštkyně,
Kassandru ,Pýthii i Sybilu,
ve volné chvíli propichovaly jehlami mýdlové bubliny snů, přání a touhy,
-Sybila -plop, Pýthie-plop, Kassandra-plop,-
dětinské dovádění,
řezy vášněmi.
Neztratili jsme kurz,
jen země zmizela v dáli, v řádění viru, svíjení politiků někde v mlze,
zmizela v odlesku na Tvé tváři,
v slze.
Naděje…ovšem není cinkot sklenic v guvernérově paláci,
je to dřina přístavních dělníků s pletenci svalů jako lodní lana,
je to lotosový květ rostoucí z bahnitého dna otevírající se nad hladinou světlu barvám Tobě,
je to poskakování na žraločích hlavách točících se v nekonečném kruhu dole pod prknem,
na němž se procházíme,
sladké kurděje.
Naděje je jasnější než tisíce sluncí,
vede mne k Tobě.
Posádka uprchla na záchranných člunech,
my čekáme v kajutě na zádi,
schouleni do sebe.
Bezvětří nekončí,
vzhůru na palubu,
nastavit tváře slunci,
vzhůru na palubu,
nechť rozezní se lodní zvon,
nastavit tváře Naději,
vzhůru na palubu.
Pojďme-
odvážněji
houževnatěji,
vydatněji,
bezvadněji,
jen už POJĎME!!!
Je jen pro Tebe.
Víš proč.
Up on board. Vzhůru na palubu.
Up on board.
Lubomír Tomik
Up on board.
Hope let dive flight into the abyss, into the pillow of your arms,
feathers, the ship sailed out of port,
life dance on the surface of boiling milk foam,
enthusiasm for not being nailed to the deck with nine-inch nails,
as if it weren't,
at night the creaking masts, the naughty sails
and unbridled steering wheel rotation,
Hope… stretching under the hernia,
where instead of snoring villas and alien monsters
you hug
I saw a fortune teller,
Cassandra, Pythia and Sybil,
in their free time, the soap bubbles of dreams, wishes and desires pierced the needles in their white fingers,
-Sybila -plop, Pythie-plop, Kasandra-plop, -
childish antics,
slices of passion.
We haven't lost a course,
only the country disappeared in the distance, in the rampage of the virus, the writhing of politicians somewhere in the fog,
disappeared in the reflection on your face,
in tears.
Hope … but there is no clinking of glasses in the governor's palace,
it's the toil of dock workers with muscle braids like ship's ropes,
it is a lotus flower growing from a muddy bottom that opens above the surface of light to the colors of You,
it's bouncing on shark heads spinning in an endless circle below the board,
on which we walk,
sweet scurvy.
Hope is brighter than thousands of suns,
leads me to you.
The crew escaped on lifeboats,
we are waiting in the stern cabin,
huddled together.
The wind does not end,
up on board
set faces in the sun
up on board
let the ship's bell ring,
set faces Hope
up on board.
Lets go-
bolder
tougher,
more abundantly,
flawlessly,
just LET'S GO !!!
Written and completed 6.2.21 in the stern cabin, on the ship Naděje, under the lighthouse, in the Old Town.
S Nadějí
PS: Byl to…hraniční zážitek…ju. Úžasné.
Kdysi dávno jsem v horkém odpoledním slunci.
I used to be in the hot afternoon sun a long time ago. Lubomír Tomik In the hot afternoon sun a long time ago, I swim with a witch to a small island in the middle of the lake, I saw drops of water running down her skin, the reflections of the sun, exposed to this memory , how life can sometimes be so full of pain.
A opouštím svou kajutu..s Nadějí. Však víš.
Gumové bludiště…
…..a během telefonického hoboru jsem zabloudil tady
Přeji Ti dobré ráno z plachetnice Naděje.
A teď…když jsme zakotvili ve Starém Městě, po ránu prochajda..něco vyjímečného…exotického… KovoZoo? YES.
Midian Poet 