Milan Horák : Skica.

Dnes jsem narazil na návrh graffiti, který Milan před lety nakreslil…jen já vím , kdo to je…pamatuji si i místo, kde mělo být, zeď… Milan bohužel není mezi námi, zemřel nečekaně, v poměrně mladém věku…teď bychom byli stejně staří.Byl na vrcholu sil a podělaná nemoc ho sežrala zevnitř… pohřeb v pardubickém kostele , kdy vynášeli ven rakev s jeho tělem za hudby U2 byl hodně emotivní záležitost…musel jsem se rakve dotknout, abych tomu uvěřil…. tady je aspoň jeho skica, snad se mi podaří najít i něco z jeho poezie…hodně svých básní spálil…:

Naděje žije.Hope lives.

I just learned the incredible news … sometimes dreams come true, sometimes you can reach into the clouds, keep believing.

To work, to have someone close to you, … put everything into it. This isn’t exactly what someone doesn’t like, but what more could I lose than the life I’ve lost once?

Just You.

Právě jsem se dozvěděl neuvěřitelnou zprávu…někdy se sny plní, někdy si můžete šáhnout do mraků, nepřestat věřit.

Pracovat, mít někoho blízkého, Tebe, dát do toho všechno. Právě tohle se někomu nepozdává, ale co bych mohl více ztratit, než život, o který jsem už jednou přišel?

Jen Tebe.

The dead travel fast. Mrtví cestují rychle.

The dead travel fast.

 Lubomír Tomik

 We are lost,
 like wave after wave,
 we're shattering the coast of death,
 we are lost.

 Oh, Queen of Pudding, spin your mourning coffee.
 Oh, Queen of Pudding, give me your hand.

 Ships far out to sea,
 ash and dust,
 faith in the resurrection,
 dust and ash.

 Oh, Queen of Pudding, we are lost only by hope.
 Oh, Queen of Pudding, I have drunk all the coffee in the world and will never fall asleep again.

 We are resurrected like wave after wave,
 rotten bodies floating down the Ganges.

 The dead travel fast,
 or not ?


 from the collection Reanimized Irish Bride or Digging in the majoun/ 2015 /

Yesterday I took a few photos, an audio recording of my poem, today I made a video of it, I want to publish it on YouTube at 12.00. I read on the remains of a highway from the 1940s, it was built by Tomáš Baťa, Adolf Hitler continued the construction, just concrete torsos in the middle of the fields. When I read under the so-called „white bridge“, I thought of reading with photos from India … dead in the Ganga, everywhere on planet, they travel fast, don’t they?

Mrtví cestují rychle.

 Lubomír Tomik

 Jsme ztraceni,
 jako vlna za vlnou,
 tříštíme se o pobřeží smrti,
 jsme ztraceni.

 Ó Královno pudinku, roztoč svůj kafemlýnek smutku.
 Ó, Královno pudinku, podej mi ruku.

 Lodě daleko na moři,
 popel a prach,
 víra ve vzkříšení,
 prach a popel.

 Ó Královno pudinku, jsme ztraceni jen tím, že doufáme.
 Ó Královno pudinku, vypil jsem všechnu kávu světa a už nikdy neusnu.

 Jsme vzkříšeni jako vlna za vlnou,
 prohnilá těla plující po proudu Gangy.

 Mrtví přece cestují rychle,
 nebo ne ?

 ze sbírky Reanimovaná irská nevěsta aneb nimrati se v majounu /2015/

Včera jsem pořídil pár fotek, audiozáznam mé básně, dnes jsem z toho udělal video , chci jej ve 12.00 publikovat na YouTube, četl jsem na zbytcích dálnice ze čtyřicátých let 20.století, rozestavěl ji Tomáš Baťa, ve stavbě pokračoval Adolf Hitler, nakonec zůstala jen betonová torza uprostřed polí a lesů. Když jsem četl pod tzv ,,bílým mostem “ napadlo mne čtení doplnit fotkami z Indie…mrtví v Ganze, vůbec všude, přece cestují rychle, ne ?