Román pro Tebe, kapitola padesátá sedmá.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.

Lubomír Tomik

Kapitola padesátá sedmá.

Stíny Harta Cranea. Dopadení !

Edward Bengt v přestrojení proniknul k nástupišti do rychlíku Londýn- Paříž. Právě stačil u nádražního východu zadržet lupiče Davida Hamiltona, zvaného též Librový Davídek s jedním okem vzadu, který v přestrojení za jeptišku prchal zpět do zamžených londýnských ulic.
Okolostojící čumilové, porůznu stojící páry a všichni se usmívají. V Mexiku jsou sopky a spousta kaktusů.
Před moderními činžáky nekonečné řady automobilů. Majitelé je láskyplně leští, rytmicky. Ze všech činžáků najednou vyběhnou vřískající manželky a jejich dítka a ženou se do vozů. Všude jsou košíky a tašky ze supermarketů.
Termiti jsou tropičtí mravenci a toto je jejich město, jejich dům. Termitiště. Jak vidíš, je právě tak nádherné a krásné, jako je velké. Dokázali je postavit všichni ti termity , co zde žili od minulosti až dodnes. Zítra se vylíhnou další termiti, noví a rodný dům jim bude malý. Myslíš, že jej zboří, aby si postavili jiný, krásnější a větší?

Edward Bengt byl za ten úspěšný zásah okamžitě povýšen a obdržel od Královny vyznamenání za statečnost. Policejní komisař Sullivan byl povýšen na policejního prezidenta. Bylo to se skřípěním zubů, to se muselo Sullivanovi nechat.
Hned druhý den vyšly Timesy s palcovými titulky .

Odpoledne se pak před Justičním palácem seřadil dav lidí, začal zpívat a dožadoval se propuštění Davida Hamiltona zvaného též Librového Davídka s jedním okem vzadu.
Dav skandoval: To- jsou- na-ši -li-dé ! To jsou na-ši li-dé! Vraťte nám je zpět!

  1. listopadu otisknul Le Figaro článek.
    26.listopadu jej převzaly i londýnské Timesy.
    Psalo se v něm : – Pravda je na pochodu a nic ji nezastaví!
    Nechte znít zvon svobody od Skalistých hor v Kolorádu !
    Nechte znít zvon svobody od rozeklaných špiček Kalifornie!
    Ať zazní zvon svobody z každé vesnice a každého města a z každé samoty, nakonec budeme moci urychlit den, kdy všechny boží děti, černí, bílí, židé ,křesťané a muslimové, protestanti a katolíci, se vezmou za ruce a zazpívají ten starý spirituál:-Konečně svobodni ! Ó Bože, konečně svobodni ! Konečně jsme svobodni!-

Indiáni z Potosí byli oblečeni v krátké kožené kalhoty, plátěné vyšívané kabátky a na hlavách měli kožené klobouky z kozí kůže podobné přilbám. Vypadali jako hastroši. Prohlíželi si hliněnou tabulku, kterou jeden z nich přinesl z pralesa. Na hladkém rubu byly anilinem namalovány aymarské ideogramy. Zachycovaly známou bajku k oslavě Ekkeka, která začínala takto:


Když vlaštovčí křídla ševelí oblohou,
dozajista španělskou,
bledý měsíc pluje po obloze
dozajista blankytnou.
Když růže vykvete a trn Tě potrestá
pak už jen Ty
a dlouhé procházky po bulvárech Paříže,

s Tebou,

ruku v ruce.

V rohu místnosti seděla asi osmnáctiletá indiánka, částečně za stolem, na tváři se jí míhaly stíny svíček, sledovala nás očima, z nichž zářily – stíny Harta Cranea !!!
Vtom zaslechla vzdálený lidský pláč.
Vyhaslé ohniště se černalo na břehu, zalité měsíčním světlem.
Vespod, v jeho popelu, ještě dlouho do noci dohasínaly malé rudé řeřavé uhlíky.
A daleko na temném oceánu, na divokém moři, bylo ticho a tma.
Někde jsi byla Ty a ve tmě, ve tmě zářilo světlo.

K O N E C

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s