Second tour in The Studio Shaark today.

Minulý týden jsem měl jedinečnou možnost být osobně u Paul Speckmann ve studiu… – Midian Poet , podařilo se nahrát kvalitní hudbu, na níž dnes Paul pracoval dále.

Na počátku bylo Slovo, pak hudba, na počátku bylo Studio Shaark prázdné

…pak za stůl zasedl zvukový inženýr Pavel

a v nahrávací místnosti začal řádit Paul.

Znovu věnoval pozornost každému slovu, každé řádce textu, načasování, frázování,melodii slov

..bylo to jako by nahrávací místnost byla najednou pumovnice bombardéru B-52,

která se otevřela, chrlící místo pum a kazetových bomb jeho slova…

…v zelenavém světle monitorů dostával Paulův hlas jiný rozměr, melodické pasáže, trojité vokály zněly místností.

Podařilo se nahrát další dva nové songy , song Guinea pig in the human form byl, i když se to nezdálo možné, ještě vylepšen. Slyšel jsem skladbu Beneath the bleeding sky před finálním mixem, je to hudba mimo žánry, má potenciál oslovit větší okruh posluchačů, chtělo by to pořádnou propagaci.

A tak se nahrávalo ,poslouchalo nahrané a znovu,znovu, znovu, kdo si myslí, že to není dřina, velice se plete.

Najednou bylo hotovo, hodiny uběhly jako minuty, čas úplně ztratil význam.

Pro mne to byla další lekce, Paul je nejen zkušený zpěvák, textař a hudebník ,ale i dobrý učitel.

Na nové album se upřímně těším.

Sakrální stavba.

Kostel svatého Prokopa ve Stříbrnicích.
Sakrální stavba.
Z připravované sbírky Mapa kontinentu Tvého srdce. Pro Tebe.
Sacral structure.

 Lubomír Tomik

 Gregory Peck ate bread with chives and fell on the grass,
 the machine of small irregularities went into full swing,
  my Memsáhib smiled somewhere in the distance
 and on the gates of the sacral building it went out,
 pinned to a dagger,
 through and through,
my heart.

 Lights came on in the British Museum,
 my breath and Peck, on  back,
 whispering words:

 Lion mane, Lioness eyes,
 even though what I have done to you hurts the most,
 there is no excuse for
 what a bitch I was.

 When you ever go around,
 I'm here,
 my current address is:

 BOLESKINE.

Román pro Tebe, kapitola padesátá sedmá.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.

Lubomír Tomik

Kapitola padesátá sedmá.

Stíny Harta Cranea. Dopadení !

Edward Bengt v přestrojení proniknul k nástupišti do rychlíku Londýn- Paříž. Právě stačil u nádražního východu zadržet lupiče Davida Hamiltona, zvaného též Librový Davídek s jedním okem vzadu, který v přestrojení za jeptišku prchal zpět do zamžených londýnských ulic.
Okolostojící čumilové, porůznu stojící páry a všichni se usmívají. V Mexiku jsou sopky a spousta kaktusů.
Před moderními činžáky nekonečné řady automobilů. Majitelé je láskyplně leští, rytmicky. Ze všech činžáků najednou vyběhnou vřískající manželky a jejich dítka a ženou se do vozů. Všude jsou košíky a tašky ze supermarketů.
Termiti jsou tropičtí mravenci a toto je jejich město, jejich dům. Termitiště. Jak vidíš, je právě tak nádherné a krásné, jako je velké. Dokázali je postavit všichni ti termity , co zde žili od minulosti až dodnes. Zítra se vylíhnou další termiti, noví a rodný dům jim bude malý. Myslíš, že jej zboří, aby si postavili jiný, krásnější a větší?

Edward Bengt byl za ten úspěšný zásah okamžitě povýšen a obdržel od Královny vyznamenání za statečnost. Policejní komisař Sullivan byl povýšen na policejního prezidenta. Bylo to se skřípěním zubů, to se muselo Sullivanovi nechat.
Hned druhý den vyšly Timesy s palcovými titulky .

Odpoledne se pak před Justičním palácem seřadil dav lidí, začal zpívat a dožadoval se propuštění Davida Hamiltona zvaného též Librového Davídka s jedním okem vzadu.
Dav skandoval: To- jsou- na-ši -li-dé ! To jsou na-ši li-dé! Vraťte nám je zpět!

  1. listopadu otisknul Le Figaro článek.
    26.listopadu jej převzaly i londýnské Timesy.
    Psalo se v něm : – Pravda je na pochodu a nic ji nezastaví!
    Nechte znít zvon svobody od Skalistých hor v Kolorádu !
    Nechte znít zvon svobody od rozeklaných špiček Kalifornie!
    Ať zazní zvon svobody z každé vesnice a každého města a z každé samoty, nakonec budeme moci urychlit den, kdy všechny boží děti, černí, bílí, židé ,křesťané a muslimové, protestanti a katolíci, se vezmou za ruce a zazpívají ten starý spirituál:-Konečně svobodni ! Ó Bože, konečně svobodni ! Konečně jsme svobodni!-

Indiáni z Potosí byli oblečeni v krátké kožené kalhoty, plátěné vyšívané kabátky a na hlavách měli kožené klobouky z kozí kůže podobné přilbám. Vypadali jako hastroši. Prohlíželi si hliněnou tabulku, kterou jeden z nich přinesl z pralesa. Na hladkém rubu byly anilinem namalovány aymarské ideogramy. Zachycovaly známou bajku k oslavě Ekkeka, která začínala takto:


Když vlaštovčí křídla ševelí oblohou,
dozajista španělskou,
bledý měsíc pluje po obloze
dozajista blankytnou.
Když růže vykvete a trn Tě potrestá
pak už jen Ty
a dlouhé procházky po bulvárech Paříže,

s Tebou,

ruku v ruce.

V rohu místnosti seděla asi osmnáctiletá indiánka, částečně za stolem, na tváři se jí míhaly stíny svíček, sledovala nás očima, z nichž zářily – stíny Harta Cranea !!!
Vtom zaslechla vzdálený lidský pláč.
Vyhaslé ohniště se černalo na břehu, zalité měsíčním světlem.
Vespod, v jeho popelu, ještě dlouho do noci dohasínaly malé rudé řeřavé uhlíky.
A daleko na temném oceánu, na divokém moři, bylo ticho a tma.
Někde jsi byla Ty a ve tmě, ve tmě zářilo světlo.

K O N E C