Román pro Tebe, kapitola 54.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.

Lubomír Tomik

Kapitola padesátá čtvrtá

Mistři rizika- dokončení.

Někdy se mu zdálo, že všechno špatné skončilo v těch špatných časech, které už minuly. Ale stane-li se něco, co ho vzruší a oddělí od nenávratné minulosti, pak se život znovu zaskví závratnými barvami jako onen karneval, který utichnul na prahu zralosti.


-Ale nechci lhát. Ano. Život se se mnou pořádně vláčel po Aljašce.-
-Co jste tam dělal ?-
-Věřte mi , dělal jsem si co jsem chtěl.-
-Člověk by si myslel,že jste byl na Klondiku v době,kdy tam řádila zlatá horečka.-
Tata Iwi odpovídal ochotně.-Klondike…ten snad ani nestojí za dobré slovo. Tam bylo mnohem snažší narýžovat bednu zlata než zbohatnout a nezkápnout přitom. Pušku jsme nedali z rukou ani na okamžik. Když někdo zaklepal na dveře naší chatrče po západu slunce,začal jsem nejdřív střílet a teprve pak jsem se ptal kdo je tam. To nebyla zlatá horečka…spíše krvavá. Nedovedete si představit jak surový může být kulturní člověk, když ho omámí touha po mamonu.-
-Promiň, já nerada,miláčku.-řekla Suzanne a zakroutila mu ručníkem nosík.
-Nemyslel jsem na to co dělám.- William mlčel.
Ta stará,známá, sladce drsná vůně, kterou jsem ucítil,když jsem se přiblížil k jejímu stínu v domu.
-Proč jsme vlastně tady ? -napadlo mne najednou. -Plop!!!!-vyplnil se najednou vzduch okolo nás.
-Ještě k tomu stěhování.-řekl Kapitán. -Mám hromadu desek a dost velký gramofon. Ale mohli bychom si vzít taxi.-
-Můžu to zařídit. Seženu auto.-řekl Tata Iwi.
-No to je báječné. Přátelé… ?-
-Ano-řekl všichni najednou.
Kapitán se usmál.
Z temnoty se vynořila ruka a zatahala Tatu za ucho.
-Hej babi!-zvolal nečekaně přísným hlasem Kapitán.-Měla by jste s sebou mít mačetu,pobíháte po pralese jen tak naboso, co kdyby se objevil had…?-
Nebylo slyšet vlastního slova. Vítr najednou sílil a sílil.
Babka mlékařka ječela a ječela a ječela a Tata Iwi skučel bolestí a Kapitán se smál. William na nic nečekal a jednou ranou Babku mlékařku skolil.


Ležela v tratolišti krve, naboso, a chrčela:- Má koza…má vnučka..zachrání svého parašutistu ? Williame…Willia…- a vydechla naposledy.
-Dem domu !- křikl široký belfastký přízvuk.
William zastrčil revolver do pouzdra.
-Předstoupil jakýsi muž.
-Bylo to to takhle pane Komisaři . Nemohl jsem přijít na opravu dřív, protože šéf…zkrátka materiál ještě nepřišel.-
-Mluvte k věci !-
-Že ta paní odcestovala jsem nemohl vědět. Když si někdo objedná řemeslníka,tak by měl aspoň nechat vzkaz u souseda.-
A docela nahoře nad džunglí jsou postavy v kombinézách. Stoupají stále výš a výš k obloze a táhnou nad džunglí tenké drátky.

Konec kapitoly 54.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s