Román pro Tebe, kapitola 52.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.

Lubomír Tomik

Kapitola padesátá druhá.

Ještě ke stěhování.

Andrej Petrovič Slomin, redaktor, začal den tím, že vynadal svému tokijskému dopisovateli Pucynovi, který před časem působil v Londýně jako falešný hráč.
-Přestaň mi cpát do každého čísla ty svoje článečky o úspěších výstavy rybářského průmyslu v Ósace. Má to smysl, vychvalovat zdokonalování rybářského náčiní,když všichni naši lososi končí v japonských nebo amerických sítích?-
Když to ale vyslovil, blesklo mu hlavou,že třeba pokouší osud.
Pucyn s úsměvem potvrzuje.- Splnil se mi můj sen. Vždycky jsem se chtěl objevit na titulní straně jako model.-


Ratatata se vzdalovalo. Z čím dál větší dálky se rachocení ozývalo, tím nápadněji se podobalo noční střelbě z kulometu na Sierra Guadarrama.


Solomin posílá po nosičích několik dopisů,jež mají odevzdat na policejní stanici. V jednom z nich se píše:- Optimisté jsou nadšeni, pesimistům se jedna z obávaných nočních můr mění ve skutečnost. Nejsme ve vesmíru sami. Ze snímků které zhotovila astronautka Petersová je zřejmé, že povrch Jupiterova měsíce Europa je pokryt silnou vrstvou ledu. Pod ním se nachází voda v tekutém stavu. Je tam skutečně život ? Vládne tam Namor ?-
Noc se snesla rázem. Pampa mlčí. Malé městečko se spokojeně protahuje ve vlahém vzduchu. Ostré světlo reflektorů pomalu jedoucího auta sklouzne po velkém, křiklavém poutači : DO ŘÍMA ŽÁDNÁ CESTA NEVEDE.-


Všechny vedou k Tobě.

Konec kapitoly 52.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s