Příliš mnoho náhrdelníků.

Nahráno 29.12.20 v Mikulčicích, čtu pro Tebe ze své sbírky Veronica a jiné básně /2018/
Příliš mnoho náhrdelníků.

Lubomír Tomik

chřestící pestrobarevné kousky
zlehka spočinou
na hebkém koberci 
z nemluvňat



Too many necklaces.

 Lubomír Tomik

 rattle multicolored pieces
 they rest lightly
 on a soft carpet
 of babies

Love letter.

I adore You.
Lubomír Tomik
Pull up hanging behind cracking muscles,
 it's like walking along a river bank,
 with every breath, I adore You.

 Pull up  glued with palms to frosty steel,
 it's like flowing into the sea,
 with every exhalation, I adore You.

 Pull up and get the bar under your chin,
 it's like stopping thinking
                                         and hug you,
 drive away pain,
 drive away thoughts of you.




PS:I'm talking about that bar in the middle of the photo, in my garden.
The love letter to You, my darling.

Román pro Tebe, kapitola padesát.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.

Lubomír Tomik

Kapitola padesátá.

Pod sinalým světlem zářivek.

Ale na zeměkouli je všude slyšet zvláštní zvuk. Hvízdání. Jiné hvízdání než hvízdání větru. Tenké jako dech,ale je všude, ve dne, v noci,nekonečný žalostný zvuk jakoby z dalekých nebeských dud.
To je můj nový svět ?
-Vy ? – řekl jsem dotčeně. -Nechtěl by jste si ze mě přestat dělat blázny?-
Komisař bilancoval :- Celkově vzato,bylo to plácnutí do vody.-
Čertovy vzpomínky, jak nevhod přicházejí a jak násilně opanovávají mozek. A přesto v něm byla pochybnost. Šílená, nepatrná , sladká pochybnost.


Když jsme Komisaře o mnoho let později objevili,našli jsme pod postelí zápisník. První stránky vypadaly normálně: drobné,spořádané,trochu strohé písmo. Poznámky člověka, který je zvyklý si na cestách vést deník. A to je dobrý zvyk.Jenže pak se písmo zvětšilo,rozkývalo,snad by se to dalo připsat kymácení lodi,ale věděli jsme že v těch dnech bylo moře klidné. Také obsah poznámek se změnil: naprosto ztratili logiku,souvislost. Pořád se vracel k jednomu: Uprostřed zápachu kyseliny karbolové, uprostřed hromad mrvých těl, půjčil jsem své oči někomu jinému…
-Dobrýtro ,madam.- To byl Kapitánův hlas. Rozmazaný a nepřesný.-Kde se tu zapisuje do výsadku ?-
-Prospi se raději -řekl mu komisař Sullivan.- To jsou ti dospělí ! Co si o sobě myslí ? Že jsou bohy ?-pomyslel si, když se podíval na Kapitána.
Jedno víčko se mu zachvělo.Vlhce se usmíval. Měl zkažené zuby, které mizely v dáli. Byla to nejodpornější postava v dějinách literatury.
Kapitán hned neodpověděl. Strčil si do úst zápalku a začal ji kousat.Pak řekl spíš pro sebe-Kdo zabloudí v džungli,ten v ní zahyne. Vzpomeňte na Fawcetta ! Všude jen bahno a liány.Než si to stačíš uvědomit, jsi ztracen! Propadneš se do močálu. Do zadku tě kousne anakonda. A co kandiru ? Tak to je hochu . Po kapesním zloději běž bez obav. Ale do džungle, do tý džungle se nepouštěj. Ale to už asi víš. A to nemluvím o tom, kdyby jsi chtěl jít po někom nahoře. To všechno pochopíš.-
Sullivan zahřímal :- Už předem s hrůzou myslím na to, co lihu se na Kamčatce proleje výměnou za kožešiny! Bojím se, že postavím -li se do cesty tomu lihovému tajfunu, smete mě to jako nicotného brouka. !-
Poutník do Říma se ušklíbnul a spolknul sto let starý kulatý ovčí sýr.
Krátce po druhé začaly skútry startovat.
-Brrrr. -hučely. -Brrrr…- Jako apokryfní bzučení vos demonstrované megafonem.-Brrrr…-
Komisař hlasitě oddechoval nosem. Tak to bychom tedy měli.

Ale jakou roli pak hraje Nazim Kemal v této hře ?


Bylo ještě potřeba přiznat, že astronautka Petersová nebyla jen velmi schopnou pilotkou hvězdoletu Příboj, ale její přidaná hodnota spočívala v tom, že měla neobyčejně nádherná, pevná ňadra, na něčí vkus možná menší, já jsem z nich byl u vytržení.

Konec kapitoly padesát.