Román pro Tebe, kapitola 49.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.

Lubomír Tomik

Kapitola čtyřicátá devátá.

Astronautka Petersová.

Skleněné ampulky naplněné tekutinami, bělostné obvazy, síťové roušky a nakonec různobarevné pastilky v domku z trámků z potopených lodí.
Nad vchodem ozařovala ubohá zářivka nápis- Elektřina ti dá ránu,když to budeš dělat mokrýma rukama!-
Oloupaná větev trčí z bažiny a připomíná hrozící prst.
Z mračna prachu zvířeného džípem se potom před nimi jako zjevení vynořila osoba kterou očekávali nejméně: Tata Iwi.
Tlustý a buclatý kouzelník s tvářemi podrážděnými nedávným holením. Kňěžská sutana. Bez okolků vystoupil k nim a řekl rázně:- Pán Bůh Vám dej dobré odpoledne!- a všichni čtyři poznali podle výslovnosti,že kouzelník je rodilý Španěl a sem přijel teprve nedávno.
Neurčitě ukázal hlavou.
Ulice tady vypadaly jako vetešnictví ve velkém, všude se válelo spousty haraburdí,které zbylo za tuctem armád. Bylo tu vše na co si jen vzpomenete- řekněme :deset tisíc metrů armádního signalizačního drátu,svinutého do klubek,velmi levně na prodej. Pro koho ? A co takhle banda ostnavců?
Přelidněnými uličkami se k nim prodíral policista.
-Ať mi všichni zmizí z očí ! Ať se klidně odstěhují do Ameriky ! Mě je to jedno !-křičel kolem sebe.
William se ušklíbnul : -Ruka zákona!-
-Říkáme mu Drákula.-poznamenal Tata Iwi.
Policista měl mušketu,pistoli a šavli,motivaci a momentální ochotu pro věc. Nemohl se dočkat kdy skončí stav pohotovosti a vše bude v pořádku.
Tata Iwi je očekával.
-Oh, kdybyste viděli ten nepořádek a v jakém brlohu ten muž bydlí,podlaha špinavá, všude poházené konzervy,mezi tím knihy, staré pergameny,na stěně rozšklebené masky,dýmka a velký tomahawk-říká Tata jedním dechem a obrací oči v sloup,na čele se mu dělají ostré vrásky žen, které překročily čtyřicítku.
Zarostlý Drákula pokyvoval na znamení souhlasu mohutnými ,dopředu vystouplými čelistmi. Jeho žluč mohla se vařiti kolotem.
Ruka horského větru mne lehce postrčila.
Vykročil jsem k němu.
-Přišli jsme za Tebou…-ale on mne přerušil mávnutím ruky.
-Já vím.Konec je tady.Ve chvílích samoty slyším jak se blíží. Vystupte si.-
-Prosím. Ukáži Vám své kouzlo. Až přijde čas.-
Všichni jsme pomalu opustili džíp. Jako poslední se prachu cesty dotknul William.
Mohla se probudit nějaká stará vášeň.


-A to je všechno ? -zeptal se policista Drákula zklamaně.
Bobby už chápala ,jaký má pocit počítač,když je přetížený daty.
Davem lidí si klestil cestu automobil. A ne ledajaký. Nastoupili jsme a pohltila nás temnota uvnitř limuzíny.Dala se do pohybu.
Pak dlouho nic.
Řidič zapnul rádio.
Slova zaplnila prostor.
Chvíli se do vysílání pletli útržky starých telefonních hovorů,až byl zvuk čistý.


-Občané Země! Vysíláme mimořádnou zprávu! Vysíláme mimořádnou zprávu! Vysíláme z úseku 4718 ,ze studia na odvrácené straně Měsíce. Naše přístroje zaznamenaly podivuhodné sny a vize. Ze zpráv našich agentů je zřejmé,že na Zemi ožívají literární postavy! Vyhýbejte se jim ! Toto je skutečný útok ! Nevíme jak je to možné a kdo za ním stojí ! Opakuji: Útok je skutečný ! Občané Země! Astronautka Petersová zahájila brzdící manévry ! Hvězdolet Příboj co nejdřív přistane! Záchrana se blíží! Pilotované sondy vyzvednou ty co přežily. Nástupové souřadnice jsou …-pak hlas umlkne.


Černá limuzína zabliká na skrytou fotobuňku a brána s bronzovým býčkem a ručně kovanou mříží se otevře. Zcela tiše. Je po páté. Slunce zavěšené na západní straně oblohy se zvolna přibližuje k hornatém obzoru a prodlužuje stíny.
Bílé kousky jí proklouznou rty.

Konec kapitoly 49.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s