Román pro Tebe, kapitola 48.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.

Lubomír Tomik


Kapitola čtyřicátá osmá.

Návštěva.

Časně ráno přistálo na střeše kapitánské kajuty letadlo. Alespoň to tak v první chvíli vypadalo. Probudila je hromová rána a když vyběhli ven, viděli na palubě v šikmém ranním slunci stín křídel.
-Jsem albatros-řeklo letadlo zasmušile. Pak dodalo- Dobrý den .-
-Albatros znamená bílý pták.-namítl Kapitán.
-No právě-uznalo letadlo. -Proto jsem tady.-
-Ty mluvíš ?-podivil se dodatečně Martin.
-No, mluvím. Proto jsem tady.-
-Albatros je něco jako velký racek,ne?-zeptal se Martin Kapitána.
Letadlo připomínalo spíše velkou vránu šedivku.
-Racek je proti nám chudinka.- namítl návštěvník přezíravě a snažil se do toho pohledu vložit něco žertovného až šibalského, ale jeho úsměv se vydařil podobně jako usmívání kuplířky. Za pasem mu čouhal obrovský křivý nůž a dvě předpotopní pirátské bouchačky.
-Dejte na mou zkušenost. Slyšel jsem rachot pěti set děl v námořní bitvě. Umím klít v deseti jazycích. Mozek mi funguje správně, přesně, jako patentní zámek.-řekl albatros.
-Námořník musí umět všechno namítl Martin.
-A když lítáš, kde máš motor ? A kde kormidlo ? Bez motoru a bez kormidla přece ptáci nelétají !-procedil mezi zuby Kapitán.
-Jen se posaď a uvidíš, jestli lítají, nebo ne.-
Chvíli se zdálo, že albatros usíná. Nakonec zvedne víčka,těžká.
Kapitán pokynul rukou- Ke snídani bude polévka ze žraločích ploutví, smím Vás pozvat?
-Tady jsou žraloci ?-polekal se Martin.
-Teď už málo-řekl Kapitán-já tuhle polívku děsně rád.-
Bohatství je samo o sobě nesmysl. Nebo hvězdný prach ?
Teď si najednou užíval polívky do sytosti . A chutnalo mu.
Po snídani Kapitán usednul s doutnající lulkou na zápraží. Do včerejšího poledne byla každá strunka jeho bytosti napjata, vše v něm zimničně pracovalo nekonečným vypočítáváním, co se může státi.
Albatros hleděl do prázdna jako ďas.
-Úplně jsem zapomněl ,co jsem vlastně chtěl!- řekl nasupeně albatros.
Kapitán mávnul rukou.
Albatros se zatvářil jako by mu po zádech přeběhnul mráz. Ještě nikdy nejedl polívku ze žraločích ploutví. Zešílel.
-Vy jste mi vzali štěstí…všechno mé štěstí.- Vytáhnul pirátskou bouchačku, přiložil si ji ke spánku a zmáčknul spoušť.
Najednou je z dosahu všeho živého.
-Když si vzpomenu,že jsem většinu svýho všivýho života nedovedl číst, rozbrečel bych se, brečel bych nad tím promarněným časem.-povzdechl si starý kormidelník, který tam byl s nimi.
Někdy si to rádiové vlny namíří úplně jinam než by měly.
Nebýt jich, příšery by vyšly ze svých doupat a pozřely by celý svět.

Konec kapitoly 48.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s