Forest of horrors.

Forests of horrors.

Lubomír Tomik

 On moonless nights flickering shadows,
 darkness devours the fluttering of beetles with extinct lamps,
 the crowns of the trees obscure the sky,
 full of dry hermit bones,

 On yellow nights cheese eye with craters of outcasts too,
 these are the famous forest,
  forest of horrors of our minds,
 full of snarling monsters and tracks ending in the dark.



From the collections of my poems ,,Dinner at Minski “ /2016/
Hvozdy hrůz.

Lubomír Tomik

 Za bezměsíčných nocí mihotání stínů,
 temnota požírá třepotání brouků s vyhaslými lampami,
 koruny stromů zaclánějí oblohu
 plnou suchých kostí poustevníků,

 Za žlutých nocí sýrového oka s krátery vyděděnců,
 to jsou ty hvozdy věhlasné,
 ty hvozdy hrůz naší mysli,
 plné vrčících příšer a stop končících ve tmě.

Někdo to byl …čteno u skupinky excelentních Romů. Čas seče krky s doprovodem motorové pily.

Náhody při čtení mých básní pro Tebe jsou…úžasné….vše vynikne ve sluchátkách…zvuky v pozadí, hlasy…

Když jsem 11.1. četl a nahrával svou báseň pro Tebe, opřený o Mariánský sloup, otočený čelem do Prostřední ulice, směrem k věži radnice, někde v místech po pravé straně fotky, jak u lampy stojí dvojice lidí, byla při čtení skupinka excelentních Romů, u nich dívka na kole, já čtu, v čase 01:00 -Někdo to byl, někdo to udělal- ta romská dívka řekne- Včera jsem ho viděla, včera tam byl- jak moc pravděpodobné je něco takového ? A to, že takový okamžik se podaří zachytit na diktafon….spolu s praskáním a šuměním WiFi sítí zdarma i soukromých…a když končím, začne mi hrát telefon.


Někdo to byl.

Včera na Klimentku, uprostřed lesů, čtu a nahrávám svou báseň ,, Čas seče krky “ a těsně před začátkem celého čtení…asi pět minut, přijede traktor, ozve se zvuk motorové pily….jinak je to zvonice, na niž jsem hrál, zvon na nějž jsem na konci zazvonil…a motorová pila….. čas přece seče krky.

Čas seče krky.

Jak moc jsou to všechno náhody…drobné synchronicity…. Alane, máš pravdu, přicházejí najednou, bez pozvání.

Karta Crowleyho Tarotu na dnešní den


Tři poháry – Hojnost

Tři poháry ztělesňují citové bohatství. Je to obrázek bohatého srdce, které svůj cit volně projevuje. Astrologickým aspektem Trojky pohárů je Merkur v Raku. Merkur je symbolem komunikace a jeho znak najdete v horní části karty. Rak, astrologické znamení, jehož znak je v dolní části karty, je symbolem pro péči, útěchu, podporu a hojení bolesti. Merkur v Raku dává do vínku talent projevovat bohatství citů, které prožíváme, hlavně pak city kladné a osvěžující. Tyto povznášející city jsou tady ztělesněny zlatými lotosovými květy, jejichž pyl se proměnil ve světlo proudící do pohárů z granátových jablek. Granátová jablka byla v Řecku a Egyptě vzácným ovocem, které bylo předkládáno pouze hostům z královské krve, když na svých cestách do těchto zemí zavítali.
Proto poháry zdobené granátovými jablky naznačují rovněž schopnost přijímat bohaté city, které nám byly vyjádřeny druhými, a vysílat je dál, obohacené o náš cit. Komunikaci tady zastupuje Merkur, to znamená, že komunikace vychází z hloubky našeho nitra, jak symbolizují zlaté lotosové květy. Trojka pohárů také může zastupovat bohaté city, které chováme ke třem lidem, pro nás něčím významným. Hlavně pak tato karta ilustruje umění projevovat intenzitu citů, jež chováme k jedné z těchto tří osob, což znázorňuje postavení prostředního poháru, který stojí výš než zbývající dva poháry.

Když si tuto kartu vytáhnete, znamená to, že během příštích tří týdnů nebo měsíců nastane vhodná doba k tomu, abyste projevili své hluboké city, které chováte ke třem pro vás důležitým osobám. Případně karta naznačuje, že během příštích tří týdnů nebo měsíců nastane čas, ve kterém byste měli využít svých komunikačních schopností, abyste mohli povzbudit a motivovat lidi takovým způsobem, který vám přinese hmatatelné bohatství. Nebo předznamenává, že během příštích tří týdnů nebo měsíců bude vhodné projevit bohatství citů, které chováte k osobám narozeným v Raku, rodinným členům, případně vzdálené rodině (symbol Raka v dolní části karty).

Crowley - trojka poharu

Román pro Tebe, kapitola 48.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.

Lubomír Tomik


Kapitola čtyřicátá osmá.

Návštěva.

Časně ráno přistálo na střeše kapitánské kajuty letadlo. Alespoň to tak v první chvíli vypadalo. Probudila je hromová rána a když vyběhli ven, viděli na palubě v šikmém ranním slunci stín křídel.
-Jsem albatros-řeklo letadlo zasmušile. Pak dodalo- Dobrý den .-
-Albatros znamená bílý pták.-namítl Kapitán.
-No právě-uznalo letadlo. -Proto jsem tady.-
-Ty mluvíš ?-podivil se dodatečně Martin.
-No, mluvím. Proto jsem tady.-
-Albatros je něco jako velký racek,ne?-zeptal se Martin Kapitána.
Letadlo připomínalo spíše velkou vránu šedivku.
-Racek je proti nám chudinka.- namítl návštěvník přezíravě a snažil se do toho pohledu vložit něco žertovného až šibalského, ale jeho úsměv se vydařil podobně jako usmívání kuplířky. Za pasem mu čouhal obrovský křivý nůž a dvě předpotopní pirátské bouchačky.
-Dejte na mou zkušenost. Slyšel jsem rachot pěti set děl v námořní bitvě. Umím klít v deseti jazycích. Mozek mi funguje správně, přesně, jako patentní zámek.-řekl albatros.
-Námořník musí umět všechno namítl Martin.
-A když lítáš, kde máš motor ? A kde kormidlo ? Bez motoru a bez kormidla přece ptáci nelétají !-procedil mezi zuby Kapitán.
-Jen se posaď a uvidíš, jestli lítají, nebo ne.-
Chvíli se zdálo, že albatros usíná. Nakonec zvedne víčka,těžká.
Kapitán pokynul rukou- Ke snídani bude polévka ze žraločích ploutví, smím Vás pozvat?
-Tady jsou žraloci ?-polekal se Martin.
-Teď už málo-řekl Kapitán-já tuhle polívku děsně rád.-
Bohatství je samo o sobě nesmysl. Nebo hvězdný prach ?
Teď si najednou užíval polívky do sytosti . A chutnalo mu.
Po snídani Kapitán usednul s doutnající lulkou na zápraží. Do včerejšího poledne byla každá strunka jeho bytosti napjata, vše v něm zimničně pracovalo nekonečným vypočítáváním, co se může státi.
Albatros hleděl do prázdna jako ďas.
-Úplně jsem zapomněl ,co jsem vlastně chtěl!- řekl nasupeně albatros.
Kapitán mávnul rukou.
Albatros se zatvářil jako by mu po zádech přeběhnul mráz. Ještě nikdy nejedl polívku ze žraločích ploutví. Zešílel.
-Vy jste mi vzali štěstí…všechno mé štěstí.- Vytáhnul pirátskou bouchačku, přiložil si ji ke spánku a zmáčknul spoušť.
Najednou je z dosahu všeho živého.
-Když si vzpomenu,že jsem většinu svýho všivýho života nedovedl číst, rozbrečel bych se, brečel bych nad tím promarněným časem.-povzdechl si starý kormidelník, který tam byl s nimi.
Někdy si to rádiové vlny namíří úplně jinam než by měly.
Nebýt jich, příšery by vyšly ze svých doupat a pozřely by celý svět.

Konec kapitoly 48.