Román pro Tebe , kapitola čtyřicátá sedmá.

A za ruku jsem držel atronautku Petersovou.

Lubomír Tomik

Kapitola čtyřicátá sedmá.

Zbývá jen několik sekund.

Vedle mne aparát a telefonista. Rytmistr předstíral, že žertuje,zvednul sluchátko a zeptal se:- Linka funguje ? Máte spojení s pozorovatelnou ?
-Volá Kleofáš! Volá Kleofáš!-ozvalo se ze sluchátka.
Podíval jsem se znepokojeně na mikrotelefon.-Používejte ho jen na rozkazy které dostanete a ne na ty vaše báječné nápady. Smích ? Ale já bych si na Vašem místě na toho Kleofáše počíhal a polil bych ho lákem ze slanečků.-
To víte, holky mají někdy podivné nápady.
Doktor Klein stále zdůrazňuje:- Potřebujeme údaje. Hodně údajů,čím více tím lépe..
Je si dobře vědom ,že výzkumy jsou vedeny hodně zeširoka.
Kilometr odtud, na korbě červeného vozu seděl na bedně s dynamitem Američan George Wilkinson,pihovatý obr,který nechal v Kansas City ženu s dítětem. Vedle něj stál na voze jeho pomocník Arturo Villaloel,tichý Margariťan a díval se k obzoru, jako by byl na moři.
Zahlédl policejního hromotluka ,který se plížil mezi stromy.V ruce držel připravenou brokovnici a v očích měl vraždu.
-Pryč s tím zasraným imperialismem!-
A Tony Roberts,dvoumetrový texaský vrtač s rozcuchanou hřívou blond vlasů přitom zamumlal na souhlas k velkému údivu Luciana Milána,který to slyšel- Pryč s ním !-
Chrčení rádia- Přerušte vysílání ! Přerušte vysílání ! Občané Země , zbývá jen několik sekund…-
Všude je plno lidí.
-A on si už vytrpěli dost!-řekne místní kněz.
-Ale letos je přece větší horko než normálně!-řekne Nona.
-To ty atomové bomby-řekne Mona-zničili celý svět.-
Muži kolem syčivě souhlasí.
Pod setmělou klenbou pralesa již tu a tam probleskují první hvězdy a proniká namodralé světlo kulatého měsíce.
Usídlil se v nedalekých skalách,kde se cítil bezpečně pro vymýšlení svých plánů.
Na chvíli zmizel,přinesl si brýle, nůž a zápalky a malou lahvičku. Oba magnetofony měl připraveny. čas pokusu se blížil.Rozhodl se, že nejprve začne s koncentrováním mysli na Evropu. Jehly encefalografu kmitají a vytvářejí rozmanité křivky.
Cesta podél břehu byla rozježděná, v hlíně se táhly křížem krážem stopy pneumatik.
Šest hodin ráno. Nezamhouřil jsem celou noc oko. Trýzní mě děsné myšlenky. Zopakujme si to. Možná,že s perem v ruce se mi podaří leccos objasnit.
Informací přibývá rychleji,než samotného lidstva. Mírou informační exploze je nadbytečný počet prací a tím i myšlenek a informací. A přitom všechny informace ani zdaleka nemají stejnou hodnotu. Jedny jsou věrohodné, ověřené mnoha objektivními pokusy,jiné jsou též nevěrohodné, ověřené též mnohými pokusy. Některé informace mají význam pro tuto chvíli,jiné mají význam pro budoucnost. Jinak řečeno, kruh se uzavřel. Nikdo nepojme všechny informace. Musíme vyzobávat to co je pro každého z nás důležité. A kruh ten je důležitý pro nás všechny. A je ostatně uzavřený pro nás všechny. Jsou tu lidé, kteří se rozvadili a pak zase smířili,pak z nich byli nerozluční přátelé a zase ochladli,zkrátka jsme účastníci kyvadlového pohybu,který nenechá nikoho stranou.Jsme jeho zajatci. Kdybych se pokusil, řekněme prchnout,v prvé řadě by nikdo nic nepochopil a posléze by nás to osudné kyvadlo přivedlo nazpět.Tak nač se bránit.

Konec kapitoly 47.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s