Bloumání v ulicích Providence.

Bloumání  v ulicích Providence.
/Věnováno Tobě/

Lubomír Tomik

 Z promočeného zákopu zalitého krví a yperitem
 vyplazí se tělo na zádech ležící paní  Defantiové,
 klouzalo po blátě a
 mužům v uniformách vytékaly sklivce.

 Bělma bílků rozšlehaných při vzpouře vibrátorů,
 za chvíli na nebi první hvězda,

 Dívám se do Tvých očí
 Do těch ohňů  krematorních  pecí
 Tmavnoucí modř oblohy vytlačuje světlo za obzor.

 Za obzor za obzor za obzor stlačuje ho do momentu nadcházející Noci.
 Rudý kotouč se protne se siluetami 
 několika posledních zbývajících televizních antén.

 Všechny dlaně propíchnuté podpatky paní  Defantiové,
 zahazuješ je za hlavu a
 naše ruce se  spojí,  
 kost  se proplete  s kostí.

 Spojené cévy srostlá srdce,
 Blíží se noc v kavárně Arco,
 Hosté se polévají  studenou kávou udiveně  mrkají,
 Mávání  křídel havranů s tím jejich věčným  nevermore,
 Mastné černé peří promáčené deštěm žiletek,
 v němž toho moc nenatancuješ.

 Paní  Defantiová přichází 
 s  deštníkem  z namydlených mužských tváří .
 Pokroutky vousů s pěnou dopadají na  vybledlé  lino
 se  zvukem rozšlápnutých kremrolí u paty šibeničního stromu,
 kde jsou oprátky dávno prázdné.

 Bloumání v ulicích Providence.
 Všechny ty kůže někoho jiného
 se najednou  svezou  dolů.
 Nastává období masa.









Wandering the streets of Providence.
/Dedicated to you/

 Lubomír Tomik

 From a soaked ditch flooded with blood and mustard
  Mrs. Defanti's body crawls on her back,
  slid across the mud and
  men in uniform were leaking vitreous.

 The whites of whites whipped in a riot of vibrators,
  the first star in the sky in a moment,
 I look into your eyes
  To those crematorium fires
  The darkening blue of the sky pushes light beyond the horizon.

 Behind the Horizon Behind the Horizon Behind the Horizon compresses him to the moment of the coming Night.
  The red disk intersects with the silhouettes
  the last few remaining TV antennas.
 All palms pierced by Mrs. Defanti's heels,
  you throw them behind your head and
  our hands come together,
  bone intertwines with bone.

 United blood vessels fused with hearts,
  The night is approaching in the Arco café,
  Guests pour cold coffee over the astonished winks,
  Waving the wings of the ravens with their eternal nevermore,
  Greasy black feathers soaked in a rain of razor blades,
  in which you don't dance much.

 Mrs. Defantio is coming
  with an umbrella made of soapy male faces.
  The twists of the beard with foam fall on the faded lino
  with the sound of trampled candies at the foot of the gallows tree,
  where the noose is long empty.

 Wandering the streets of Providence.
  All that someone else's skin
  they suddenly ride down.
  The period of meat is coming.
Báseň je z téhle sbírky, dnes jsem v tiskárně objednával dotisk sto kusů, jsou k mání.

Komplexní kremační služby.

Nahráno, zahráno a přitom čteno dnes, 12.1.21 na Hradisku Sv. Klimenta v Buchlovských horách, ze sbírky Večeře u Minského a jiné básně /2016/ https://cs.wikipedia.org/wiki/Hradisk… Věnuji Tobě.

Komplexní kremační služby.

Lubomír Tomik

Urno? Kde je Tvé vítězství?
Prachu ? Kde je Tvůj osten?


Přes trojitý krepový závoj cení zuby třetí matka,
vystoupáš nahoru a řekneš:
-,,Ještě minutku ,pane Kate.“

Comprehensive cremation services.

Lubomír Tomik

Urn? Where is your victory?
Dust? Where is your thorn?

Despite the triple crepe veil, the third mother values ​​her teeth,
you go on the steps to the gallows , saying :

,,One more minute, Dear Mr.Executioner „

Tedy…karta Crowleyho Tarotu na dnešní den…

…. zíral jsem na ni, tažena levou rukou, od srdce….Když si tuto kartu vytáhnete, znamená to, že během příštích šesti týdnů nebo měsíců máte příležitost zažít vítězství prostřednictvím osob narozených ve Lvu (21. července – 21. srpna), anebo zažít vítězství, které znamená pochopení vlastního tvůrčího projevu. Příštích šest týdnů nebo měsíců je také obdobím, kdy můžete prožít pocit vnitřního vítězství, ve kterém budou vítězi obě zúčastněné strany, a to v oblastech života, které jsou pro vás důležité. Šestka holí naznačuje, že během téhož období by se vám mohlo dostat tvůrčích příležitostí, které by mohly znamenat příliv nové energie a mohly by učinit průlom ve vašem životě.

Román pro Tebe , kapitola čtyřicátá sedmá.

A za ruku jsem držel atronautku Petersovou.

Lubomír Tomik

Kapitola čtyřicátá sedmá.

Zbývá jen několik sekund.

Vedle mne aparát a telefonista. Rytmistr předstíral, že žertuje,zvednul sluchátko a zeptal se:- Linka funguje ? Máte spojení s pozorovatelnou ?
-Volá Kleofáš! Volá Kleofáš!-ozvalo se ze sluchátka.
Podíval jsem se znepokojeně na mikrotelefon.-Používejte ho jen na rozkazy které dostanete a ne na ty vaše báječné nápady. Smích ? Ale já bych si na Vašem místě na toho Kleofáše počíhal a polil bych ho lákem ze slanečků.-
To víte, holky mají někdy podivné nápady.
Doktor Klein stále zdůrazňuje:- Potřebujeme údaje. Hodně údajů,čím více tím lépe..
Je si dobře vědom ,že výzkumy jsou vedeny hodně zeširoka.
Kilometr odtud, na korbě červeného vozu seděl na bedně s dynamitem Američan George Wilkinson,pihovatý obr,který nechal v Kansas City ženu s dítětem. Vedle něj stál na voze jeho pomocník Arturo Villaloel,tichý Margariťan a díval se k obzoru, jako by byl na moři.
Zahlédl policejního hromotluka ,který se plížil mezi stromy.V ruce držel připravenou brokovnici a v očích měl vraždu.
-Pryč s tím zasraným imperialismem!-
A Tony Roberts,dvoumetrový texaský vrtač s rozcuchanou hřívou blond vlasů přitom zamumlal na souhlas k velkému údivu Luciana Milána,který to slyšel- Pryč s ním !-
Chrčení rádia- Přerušte vysílání ! Přerušte vysílání ! Občané Země , zbývá jen několik sekund…-
Všude je plno lidí.
-A on si už vytrpěli dost!-řekne místní kněz.
-Ale letos je přece větší horko než normálně!-řekne Nona.
-To ty atomové bomby-řekne Mona-zničili celý svět.-
Muži kolem syčivě souhlasí.
Pod setmělou klenbou pralesa již tu a tam probleskují první hvězdy a proniká namodralé světlo kulatého měsíce.
Usídlil se v nedalekých skalách,kde se cítil bezpečně pro vymýšlení svých plánů.
Na chvíli zmizel,přinesl si brýle, nůž a zápalky a malou lahvičku. Oba magnetofony měl připraveny. čas pokusu se blížil.Rozhodl se, že nejprve začne s koncentrováním mysli na Evropu. Jehly encefalografu kmitají a vytvářejí rozmanité křivky.
Cesta podél břehu byla rozježděná, v hlíně se táhly křížem krážem stopy pneumatik.
Šest hodin ráno. Nezamhouřil jsem celou noc oko. Trýzní mě děsné myšlenky. Zopakujme si to. Možná,že s perem v ruce se mi podaří leccos objasnit.
Informací přibývá rychleji,než samotného lidstva. Mírou informační exploze je nadbytečný počet prací a tím i myšlenek a informací. A přitom všechny informace ani zdaleka nemají stejnou hodnotu. Jedny jsou věrohodné, ověřené mnoha objektivními pokusy,jiné jsou též nevěrohodné, ověřené též mnohými pokusy. Některé informace mají význam pro tuto chvíli,jiné mají význam pro budoucnost. Jinak řečeno, kruh se uzavřel. Nikdo nepojme všechny informace. Musíme vyzobávat to co je pro každého z nás důležité. A kruh ten je důležitý pro nás všechny. A je ostatně uzavřený pro nás všechny. Jsou tu lidé, kteří se rozvadili a pak zase smířili,pak z nich byli nerozluční přátelé a zase ochladli,zkrátka jsme účastníci kyvadlového pohybu,který nenechá nikoho stranou.Jsme jeho zajatci. Kdybych se pokusil, řekněme prchnout,v prvé řadě by nikdo nic nepochopil a posléze by nás to osudné kyvadlo přivedlo nazpět.Tak nač se bránit.

Konec kapitoly 47.