Román pro Tebe, kapitola třicet osm.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.

Lubomír Tomik

kapitola třicátá osmá

A nač vysílat kouřové signály ?

Na dvanácté míli se něco přihodilo. Vozidla druhého a třetího pruhu zpomalují a policisté je směřují do zbývajících pruhů. Zezadu se prodírají ambulance,před nimi jedou policisté na mohutných modrých motocyklech značky Harley Davidson Flh 1200 Electra Glide.Sirény vyjí, antény se chvějí,světla blikají.
Přilétá hlídkový vrtulník. V širokém okruhu oblétá místo nehody a posléze zavěšen v neviditelném bodě víří horký vzduch.
Mrtvý muž s dítětem leží napříč vozovky a vypadají jako když spí. Z bizarních trosek se tu a tam zvedají proužky modrého dýmu.
Ambulance se pohupují a za chvíli odjíždějí. Policisté čekají vyšetřovací tým a pohřební vůz.
Z kolemjedoucích automobilů se vyklánějí hnusné zvědavé lidské obličeje schopné rychle proniknout do podstaty lidského utrpení.
Z policejních reproduktorů zazní sladká hudba:- Havaj, má rodná Havaj…-
Mnozí z projíždějících čumilů si najednou vybavují moře, modré nebe, žhnoucí slunce a krásné dívky s rozvlněnými boky. Policejní opatření: zapomenou tak na masakr a z jejích myslí zmizí navždy co viděli.
Všude jsou známky původního života-vlčí lebka, zbytky kostry horského jelena, stopy obrovitého grizzlyho.
Především pak po vypnutí policejních reproduktorů zavládne v okolí havárie naprosté ticho.
Jen vysílačky tiše praskají, stupnice a zelené kontrolky bdí.
A v tomto tichu pořádá agent typu ,, Redford “ zběsilé honičky s ozbrojenými lupiči po dvanáctiproudých dálnicích ,rozbahněných jezerech, stezkách v horách, vybetonovaných vodních nádrží i ocelových konstrukcích, lešení, které se v bouřlivých nocích mění v ocelové pasti. Střílí v podřepu z velkorážního revolveru s krátkou hlavní, brodí se ve stokách, kde teče odpad smíchaný s lidskou krví, zakopává o zohavené mrtvoly polité hustě sytým červeným kečupem, rozdává smrtonosné karatové údery, po nichž zasažení létají vzduchem jako hadrové panenky.
Copak lidský pokrok není jedna krvavá řeka?
Lékař konstatuje- Zánět mozku jako bič!-
A pokračuje- Během několika hodin exitus!-
Mstiví kouzelníci, jejich nádherná pozadí září jako hořící mrakodrapy.
Policista se podívá na hodinky, nasadí si sluchátka a zapne vysílačku.
Teče krev. Domorodci pomalovaní hlinkami a ozdobení kajčím peřím po obličeji i po těle, tančí a zpívají, přitom rozechvívají tětivy svých luků, řítí se vpřed i vzad, dupou mlaskají a mručí a syčí ve stále zběsilejším rytmu.
Později večer všichni upadají do extáze.
A dým táborových ohňů?


Vrtulník oblétá velký olověný mrak a z chraplavého policistova sluchátka se ozývá zvuk nevyladěných tranzistorů.
-Jsem kouzelník, umím rozmlouvat s duchy předků, mé jméno je Tata Iwi….-
Policista otevírá brašnu, aby uvedl do pohotovosti nahrávací zařízení, najednou jeho bělma zrudnou a padne k zemi.


Nač vysílat kouřové signály?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s