Román pro Tebe , kapitola třicet pět.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.

Lubomir Tomik

Kapitola třicátá pátá.

Komisař Sullivan má pocit.

-Můžu Vás pozvat na skleničku, pane Komisaři?- zeptal se drze Gejka.
-Dnes nemám na pití ani pomyšlení. Mám před sebou těžké rozhodnutí…a měl bych si zachovat jasnou mysl. Je to hanebné,co se tady děje.-
-A prosím Vás, co je tohle?-
Kolem nich se prohnal kočár tažený jedním unaveným koněm, pohazujícím přistřiženým ocasem a cvakajícím podkovami po kočičích hlavách.-Cvak dup cvak dup cvak dup cvak dup-
Spřežení zmizelo v neskutečnu.
Gejka si hned vzpomněl na podobný případ,na pravdivou událost ze svého dětství. Tehdy našla jedna holčička na pláži velkou mušli, která se třpytila perletí a poněvadž se holčičce zdálo ,že z ní vychází nějaký zvuk, přiložila si ji k uchu. Na všechno najednou zapomněla. Ta mušle zpívala a zpívala, holčička zapomněla na svou maminku a tatínka, mušle zpívala a zpívala,holčička zapomněla i na svou sestřičku a bratříčka a ta mušle pořád zpívala a zpívala a tak si holčička vzala tatínkův revolver a prostřelila si hlavu. Tatínek byl bělogvardějec. Tajga, byla nedaleko.
Komisař Sullivan vytáhnul zápisník a chtěl si Gejkův příběh zapsat.
Náhle svým duševním zrakem spatřil jak na zatuchlé a tmavé půdě nad nimi probíhalo chvění . Ach, ty jeho skalnaté oči. Něco se dělo.
Ten pocit ho obklopoval ze všech stran.

                                            Konec kapitoly třicet pět.                                                      

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s