Román pro Tebe , kapitola třicet tři.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.


Kapitola třicátá třetí.

Londýnský románek

Policejní ředitel vtrhnul do hotelu jako vichr. Bengta našel v hale.
-Přece se nebudu nadnášet,dívat se pořád do zrcadla a nepřetržitě žvýkat žvýkačku abych voněl po lékořici jako nevykleštěný býček!-
Tón jeho hlasu nepřipustil žádné otázky.
Sullivan usedl za starobylý stůl a Bengt si nasupeně pomyslel : -A já nejsem nic?-
Policejní ředitel si zapálil cigaretu.V okapech se s hlomozem prali rozčepýření vrabci.Krámský gramofon s oprýskaným zeleným trychtýřem vřískal huhňavým hlasem opilého idiána obehranou merengunu. Byla to rozverná písnička nakažlivého rytmu,zpívalo se v ní o válce ve čtrnáctém roce,o Tlusté Bertě, o Císaři. Mimochodem, ve verších na konci popěvku se s Císařem nezacházelo právě šetrně.
-Kulhavý Davídek…-pomyslel si Bengt a sevřel ruce v pěst.
-A teď,nadešel okamžik pravdy.-prohlásil Sullivan a odhalil sněhobílý chrup v širokém úsměvu.
Dva číšníci oblečení jako ze škatulky a v bílých vázankách postávali na vzdálenějším konci haly a čekali až se Bengt a Sullivan zvednou, aby mohli zavřít.
-A vakcína?-
-Máme tady tři kabarety,hotely, spoustu výčepů,tři kohoutí zápasiště,benzínovou pumpu a zastoupení vozů Chevrolet.-poučoval Sullivan.
Bengt byl ve střehu jako boxer po zaznění gongu na začátku kola.
-A Davídek nikde. -pokračoval Sullivan.- Tvrdíte,že jste prohledali všechno. Nádraží letiště přístav trosky slumy.Davídek nikde! Ptám se! Kde je?-

Ta slova neměla být znepokojující otázkou.

Jednalo se totiž o šokující odpověď.

-Je u Vás doma!!!!!!-vypadlo z Bengta.
-Ano.Je to tak.-
Policejní komisař Sullivan téměř neznatelně pohnul hlavou,bylo to jako by se mu propadla dolů,směrem k peklu.
-Je to tak. Zazvonil u mých dveří a když jsem otevřel,začal mne líbat. Vzápětí mne sevřel v náručí,objímal mne a zase mne líbal,čímž mne přivedl do extáze a pak, pak se se mnou začal milovat. V tomto směru je to jedinečný umělec, v posteli byl zcela nenasytný a dokázal celou noc plnit všechna má nejtajnější přání.Obestřel mne fantaziemi takového kalibru,že jsem mu zcela podlehnul.Když začalo svítat,předčítal mi své básně a poté se se mnou znovu pomiloval. Bylo to úžasné,nikdy na to nezapomenu!-
Odmlčel se na chvíli a pak dodal.-Okamžitě odhalí,co na něj chystáte!-
Edward Bengt se chytil oběma rukama za hlavu a tlumeně zaklel- Oh! God!- Zdvihl zaťatou pěst připomínající kladivo.
Rozhostilo se nevlídné ticho.
-Kdo si myslíte,že jste!!!!-ječel vztekle Bengt.
-To záleží na tom,kdo jste vy?-laškoval policejní komisař Sullivan.
-Jestli si se mnou budete zahrávat, komisaři,dám Vás zpráskat a pošlu Vás do Palenque.na to vemte jed.-vyl Bengt.
Sullivan vypadal nevinný a bezbranný jako dítě.Vyjímku tvořili oči,skalnaté a nepřístupné.Ale zrovna tak mohl být někde úplně jinde.
Bengta popadl běs. Vřítil se do hotelových chodeb,pokojů a ložnic a rozházel po celém okolí okna dveře vany kachličky i celá hotelová jádra. Skončil a oba vyšli ven.
V tu chvíli vběhlo na náměstí několik bojechtivých kluků. Někam utíkali,křičeli,oháněli se opravdovskými dřevěnými šavlemi a opravdovskými plechovými pistolkami.Vypadalo to jako by Londýn přepadli ukrutní lupiči.
Byli to samí muži….a měli zbraně.

Konec kapitoly třicet tři.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s